Glitter Shard

Momentálně mi v domácí knihovničce chybí tři kousky. Nervní z toho nejsem, půjčila jsem je totiž kámoškám, u kterých vím, že mi je zase vrátí. A když ne, tak vím, kde bydlí! Protože mám ale zkušenost i s lidmi, co půjčené věci nevrací, zapírají a ve výsledku to dopadne tak, že svoje knižní milášky už nikdy neuvidím , mohl by se vám hodit tenhle článek. V něm vám poradím, jak předejít prázdné knihovničce. Aby se mi moje kousky zase vrátily, osvědčilo se mi: Půjčovat jen důvěryhodným lidem , co znám už nějaký ten pátek a vídáme se pravidelně. Půjčovat jen pár kousků + vždycky počkat, až mi dotyčná knížku vrátí. Pak teprve půjčit další. Nepůjčovat nejoblíbenější kousky. Ty si nechávám hezky doma a nenechám se přemluvit. Protip1: Pedanti můžou svoje kousky opatřit vlastnickou značkou ( exlibris ), a na její tvorbě se kreativně vyřádit. Protip2 : Vytvořit si tabulku knížek + osob pro případ, že jste pomalu veřejná knihovna a ztrácíte přehled. Jak řekl Janek Rubeš: „SMART řeše...

Dneska se musím omluvit všem mužům. Pánové, dnešní článek pro vás moc není. Na druhou stranu, kvalitní české prádlo může být dobrým tipem na dárek pro partnerku 🙂 Milé ženy, pokud z jakéhokoli důvodu dáváte přednost přírodním a příjemnějším materiálům spodního prádla, jako je bavlna, konopí, nebo třeba bambus , může být celkem problém takové prádlo sehnat. Možná jste to už zjistily. Sama jsem kdysi dávno dlouho hledala obchod, kde by složení materiálu bylo co nejvyšší (95 % a víc) , abych se vyhnula všem polyamidům a dalším syntetickým materiálům. Po dlouhém hledání jsem takové obchody našla, a dneska se s vámi o svoje tipy podělím 😊 Článek je nesponzorovaný! Internetové obchody Maluna.cz: Můj nejoblíbenější internetový obchod s ženskými věcmi. Spolehlivý, s rychlým dodáním a velkým výběrem zboží . Bavlněné kalhotky nabízí v krémové, černé a bílé barvě. Složení je většinou 100 % biobavlna. Cena začíná na 189 Kč/kus. Bambusové kalhotky mají ve více barvách, složení z...

Ještě, než se vrhnete do čtení, pojďme si prosím ujasnit jednu věc. Článek nemá za cíl nikoho urazit, ranit nebo naštvat. Článkem si taky nechci zvednout ego. Berte ho proto spíše jako takové moje zamyšlení . Když se mnou budete souhlasit, nebo vás napadnou další věci k tématu, budu ráda když mi to napíšete do komentářů. Když nebudete, nevadí. I tak mě potěší slušně vyjádřený názor. Jaké typy blogů teda skoro hned zavírám, nečtu a nevracím se na ně? Blogy, kde je každý (každý druhý) článek reklama Když vidím blog, který obsahuje jednu spolupráci za druhou, nemám chuť ve čtení pokračovat. Reklamy jsou fajn, sama sleduju několik influencerů, a na základě jejich názorů si (ne)nakupuju produkty, ale podle mě by obsah měl být vyvážený taky nesponzorovanými články. Souhlas? 2. „anglické“ blogy Určitě víte, co tím myslím. Blogy holek/Češek, které píšou anglické nadpisy a české články, případně celý blog v angličtině . Zatím jsem takovým blogům nepřišla na chuť. Když si chci přečís...

Slibuju, že tohle je poslední článek na tohle téma. Jsem ráda, že text už mám hotový + prodiskutovaný s vedoucí, a zbývá mi pořešit poslední formality. Než tuhle studijní kapitolu definitivně uzavřu myslím, že by bylo ještě fajn podělit se o několik dalších tipů, které mi psaní dost zjednodušily. Sama totiž vím, jaké peklo může být něco podobného sepsat. Pár předchozích rad jsem už naťukla tady . Ověřte si, že máte word skills. To znamená umíte vygenerovat obsah, vytvořit styly, udělat číslování od určité stránky… Podle mě není nic horšího, než začít panikařit při samotném psaní a zoufale googlit. Načtěte si “psací jazyk”. Bakalářky, diplomky a závěrečné práce by měly být psané formálnějším jazykem. Z toho důvodu doporučuju vyhledat třeba v   NUŠL (Národní úložiště šedé literatury) vysokoškolské práce kamarádů, známých a třeba i cizích lidí. Díky tomu jsem vlastně zjistila, co se ode mě při psaní očekává . Ověřte si dostupnost téma. Na NUŠL si v sekci „...

Víte, jak jsem v předminulém článku psala o koupi ekologických tenisek? No, tak už je nemám. Zjistila jsem totiž, že jsou mi velké a v kolekci, která se mi líbí nevedou půlčísla. Škoda, těšila jsem se. Po tomhle nákupu si musím přiznat jednu věc a sice, nakupovat online mi moc nejde. Je pravda, že zrovna u tenisek si za to můžu sama. Byla jsem totiž líná změřit si nohu. Nicméně mám taky zkušenost, že odpovídající virtuální velikost je v reálu jiná. To se mi stalo zase se sukní. Ta mě pro změnu svlíká za chodu (je mi velká), což jsem zjistila až na ulici při cestě na pracovní schůzku. To chceš. Nakupování online se tak pro mě pomalu, ale jistě stává noční můrou. Vyjde to jen občas. A to hlavně u knížek a kosmetiky. Když k tomu ještě přidám občasné problémy s dopravou, radši si zajdu do obchodu. Snad je brzo otevřou. P. S. Jestli máte tip na další eko boty kromě značek Bohempia, Vasky a Kave, budu moc ráda, když se o něj podělíte 😊

Myslím, že je načase oživit uspanou rubriku Zdravožrout. Dneska se vám svěřím s tím, jak jsem na sobě minulý rok makala proto, abych se n aučila zdravě jíst , a jak se mi v tomhle ohledu momentálně daří. Závěr článku doplním o tipy na nutriční poradnu, nutriční terapeutky a chytré knížky. Věrní čtenáři blogu si určitě pamatují na posty, které mapovaly moji cestu ke zdravému udržitelnému životnímu stylu . Celkem pravidelně tu v rubrice vycházely články od metody pokus/omyl , přes návštěvu nutriční terapeutky až po konečný dobrý pocit ze změny. Když se na uplynulých dvanáct měsíců podívám, fakt jsem se sebou byla spokojená a užívala si to. Tak proč vlastně píšu tyhle řádky? Pravda je taková, že poslední měsíce se mi moc nedařilo najít potřebný balanc proto, abych jedla vyváženě a pestře už napořád . Přitom je to můj cíl. A tak zůstávám na neukončené stravovací cestě. Jsou totiž věci, na kterých pořád pracuju: Občas nejím pravidelně, některé dny nejím ani moc zdravě ,...

Po týdnu a kousek vás zdravím u nového článku! Možná jste tu v předchozích dnech zabloudili a čekali na nový post, který nepřišel. Důvod je jednoduchý: i když mám chuť psát, nějak mi to nejde. Takže, co kdybychom si dneska dali jenom střípky? Tentokrát se zaměřím na výběr z korona edice, kdy život pořád plyne v pomalejším tempu. Bude tip na španělský seriál, přípravu dobré domácí kávy nebo na ekologické a etické boty. V komentáři mi pak můžete napsat, co z toho vás zaujalo 🙂 Začnu mojí poslední radostí. Je to koupě k onopných tenisek značky Bohempia. Až mi dorazí, budou to moje první slow fashion boty , od kterých si slibuju dlouhou životnost. Konopí jako materiál má být pevné, savé a termoregulační. Jsem zvědavá! Jako druhý tip přináším přípravu domácí kávy s Aeropressem. Káva z něj chutná dobře, je to jednoduché a rychlé + se přístroj snadno čistí. Není to sice žádná novinka, ale u nás doma si svoje místo našel až teď. Třetí tip je ideální na mrazivé zimní večery. Na Netflixu ...

Na chvíli, kdy si sednu a začtu se do nového příběhu o aristokratce Marii, jsem se fakt těšila. Tentokrát Marie vytáhne paty z Kostky a za doprovodu paní Tiché a Vivien vyráží do Nizozemska na královský dvůr. A zase je to jízda, kterou jsem si užila! Děj začíná ve chvíli, kdy se obyvatelé Kostky vzpamatují z nedávné loupeže. Do klasického zámeckého zmatku přichází děkovný dopis od nizozemské královny. V něm děkuje Kostkům za vrácení Rembrandtova obrazu „Bordel v kuchyni“, který nacisti odvezli z Nizozemska. Dopis obsahuje i pozvánku ke dvoru. Tu se Marie na rozdíl od Franka rozhodne přijmout. Dělá to tak trošku natruc z důvodu, aby podusila svého snoubence Maxe. Konkurzem na doprovod nakonec projdou kuchařka paní Tichá a Viven, která pořád oplakává smrt princezny Diany. Děj se tak skoro celou dobu soustředí hlavně na tyhle tři postavy a jejich královský výlet , který dopadne nad očekávání dobře. Jediné, co mě mrzí je fakt, že konec knížky obsahuje příslib dílu čí...

V dnešním článku jste si původně měli vychutnat fotky naší n ové brněnské rozhledny v oboře Holedná. Jenže to bychom na rozhlednu museli s přítelem dojít, že jo. Procházka dopadla tak, že jsme nechtěně sešli z trasy a místo k rozhledně došli tak akorát k plotu. Nakonec jsme to vzdali. Z delšího pobytu na vzduchu si tak odnášíme totálně zabahněné oblečení, pár fotek bez rozhledny a bolavé nohy : Včerejší podvečerní pohádka Doufám, že rozhlednu zdoláme příště! Už snad víme, jakou trasu zvolit! A jak trávíte víkend vy? P. S. Poslední dny jsem měla trošku krizi z korona situace. Neberte to jako stěžování si. Jsem vděčná za to, že jsme zatím koronu neměli (ťuk, ťuk), máme co jíst, pít a kde složit hlavu, ale trčet neustále doma bez vidiny světla na konci tunelu, je občas na palici. Moc si přeju, aby se situace zlepšila.

Minulý rok jsem z různých stran slyšela, že sedm let vztahu se nemůže jen tak přechodit, a proto by se lidi měli vzít, nebo se rozejít. Za tímhle moudrem často přicházela otázka, kdy se budeme brát/kdy budeme mít děti/auto/hypotéku/ doplň si sám. Tyhle pasivně agresivní otázky (hlavně ty první dvě), jsou děsné a vyvolávají ve mně nepříjemné pocity. I tak mě ale napadlo sdílet s vámi můj postoj na tak trochu nepříjemné téma „Už bys měl/a…“. Je mi 24 , letos končím školu, přítele mám 8 let a pořád se jako osobnost vyvíjím. Někdy se v životě cítím ztraceně a nevím, kam směřuju. Věřím, že by si moji blízcí rádi poňunali roztomilé miminko a taky mě rádi viděli ve svatebních šatech. I mně se tahle představa, jak kráčím k oltáři líbí , stejně jako můj potenciální manžel (dokonce už mám domluvenou svědkyni! *Ahoj, mám tě ráda! *). Vím, že svatební přípravy bych si užila (v organizování jsem trochu jako Monika z Přátel), jenže zatím vdaná nejsem. Proč? Můj momentální postoj ke svat...

V minulém roce jsem tu už párkrát naťukla téma, že můj studentský život se blíží do finále a píšu závěrečnou práci . Momentálně čekám na konečné vyjádření vedoucí. Napadlo mě proto sdílet s vámi moje pocity a dojmy z psaní. Začnu celkem negativně, tak se nelekejte 😊 Od základky vyloženě nesnáším psaní podle pravidel, takže třeba slohovky a seminárky. Hrozně mě to nebaví a beru to jako nutné zlo. Proto jsem věděla, že napsání padesátistránkového textu ve formálním jazyce bude pro mě výzvou. Jsem člověk, co nerad odkládá důležité věci a hodně plánuje (občas tím blízkým lezu dost na nervy), takže plánovat ohledně závěrečky jsem začala někdy okolo dubna/května minulého roku. Jarní karanténa mi v tom hodně pomohla. Tehdy jsem vymyslela téma (žádné z nabízených se mi nelíbilo), vyhledala literaturu, uložila první použitelné články a vytvořila osnovu práce. Léto proběhlo a v září jsem byla odhodlaná začít psát. Problém přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že vlas...

Po skromnějších silvestrovských oslavách a okamžiku, kdy ozdoby ze stromku leží zase zpátky v krabici ,je načase si přiznat, že Vánoce i rok 2020 jsou nenávratně v tahu. Hurá i fňuk. Vítej, roku 2021! Jaký asi budeš? Zahraju si tak trochu na Jolandu. Nebojte, velký špatný nevidím. S úderem půlnoci jsem z  nového roku dostala dobrý pocit a na příštích 12 měsíců se těším. Myslím si, že v životě mě čeká dost změn a některé už jsou jasné; Budu končit školu, přesně za měsíc nastupuju do práce, vstoupím do osmého roku vztahu s přítelem a těžko říct, co ještě přijde. Bude to jízda, které se trošku bojím. Ale je to takový ten příjemný strach, jako když frčíte dolů na horské dráze. Předsevzetí si nedávám, ale v novém roce bych kromě klasik typu být zdravá a spokojená, chtěla: Poznat pár dalších super lidí, kteří vstoupí do mého života. Sem tam si nostalgicky zaprovázet. Teda v případě, že budu stíhat práci i soukromý život (haha, jak moc naivní jsem?) Přečíst aspo...