Glitter Shard

Občas jsem z blogování rozpačitá . Napíšu něco, o čem si myslím, že stojí za sdílení a má to přesah, ale háček spočívá v tom, že se článek neslučuje s mojí hranici sdílení, která je dost tlustá. Momentálně si neumím představit, že by to bylo jinak. Fotky s kamarády, přítelem? Více fotek mě? Zatím to neexistuje a nevím, jestli někdy bude . Mám z internetového prostředí respekt a upřímně si nedovedu představit situaci, kdyby se blog masově rozšířil (což si nemyslím, že se při téhle skladbě článků stane). Vždycky si říkám, jak svoji internetovou prezentaci vnímají influenceři s desetitisíci fanoušků, to nemají strach? Nebo jsou to exhibicionisti? Když kolikrát sdílí tolik ze svých životů a všechny ty roomtour, stojí jim sláva za to? Moje blogová situace mi v současné chvíli vyhovuje. Komentuje stále stejná základna a přijde mi to pohodové, leč třeba blog nečte tolik lidí, jako starou doménu. Přesto hodně hlídám, co vypustím ven a když si nejsem jistá, nechá...

Upozornění: Nejsem výživový poradce a netuším, jestli všechno dělám správně. Pouze ukazuju svoji cestu. Pokud opravdu potřebujete zhubnout, poraďte se s lékařem! Nikdy jsem nepatřila k nejhubenějším holkám a cca od šesté třídy si nesu deset až patnáct kilo nadváhy . Na geny to svézt nemůžu, spíše na špatný jídelníček a nepravidelný pohyb. Zkoušela jsem všemožné diety, byla v lázních za účelem zhubnout a jednou jsem opravdu zhubla na požadovaný výsledek, ovšem za velmi krátkou dobu, což bylo špatně, důrazně vás od toho odrazuju a samozřejmě, že jsem všechno + něco navíc nabrala velmi rychle zpět. léto 2017 září 2017 Z toho důvodu jsem na to šla tentokrát pomaleji, jinak a s více informacemi. Přišla jsem totiž na to, že když začnu ze dne na den jíst zdravě, vůle vyprchá asi tak za týden. Právě proto jsem postupně ze svého jídelníčku ze zdravotních důvodů vyřadila sladké jogurty a sladkosti, přibližně půl roku zpět . Stejné to bylo s alkoholem, piju jen při zvláštních př...

Praktický průvodce na cestě k udržitelnějšímu stylu života může být fajn odrazovým můstkem pro ty z nás, kteří chtějí něco změnit, ale netuší jak na to. V této sympatické knížce je všechno polopatisticky vysvětleno , takže je mnohem jednodušší se do toho konečne pustit. Dozvíte se, jak účinně redukovat odpad, popřípadě jak ho minimalizovat na co nejnižší úroveň cestou nejmenšího odporu (autorka pouze doporučuje a sdílí svoje rady nenásilným způsobem). Moc oceňuju především praktické tipy na vaření ze „zbytků“, upcykling + odkazy na zajímavé weby týkající se lepšího přístupu k přírodě. Obzvlášť mě zaujala kapitola o třídění odpadu, protože jsem se dozvěděla novinky (věděli jste například, že plata od vajec nepatří do papíru?). Taky tipy na rostlinná domácí mléka mi vnukly myšlenku, že by si občas zasloužila zařadit do mého jídelníčku. Přestože spousta zmíněných rad pro mě byla opakováním , ačkoli mám ke kompletnímu zero waste stále daleko, četby určitě nelituju. Čte s...

Pro jednoho blbosti, které nestojí za zmínku. Pro druhého milé kousky do výsledné skládačky. A co mám na mysli? Malé radosti , zdánlivé bezvýznamnosti tvořící kousky našich dní. Týden jsem je v rámci projektu #roksester zkoušela zaznamenávat, teď se o ně podělím. Na začátku minulého týdne jsem si říkala, jestli vůbec budu schopna vymyslet alespoň jednu maličkost , co by stála za to. Nikdy dříve jsem jim totiž nepřikládala na významu a výsledný den se skládal z  menších i větších dějových linek . Možná to souvisí s mým zakořeněným pesimismem na druhou stranu podotýkám, že na něm pracuju 😊 Nicméně týden není tak dlouhá doba, takže jsem poctivě zaznamenávala a možná v tom budu občas pokračovat, protože je to vlastně fajn. Co mě tedy potěšilo? Zdroj: canva.com Dny: Existence Cukrfree kuchařky a stejnojmenného blogu, jelikož mi vnukla inspiraci na pár receptů + telefonát se ségrou po dlouhé době (takové to, když si na vás puberťák vyčlení čas). Paní knihovnice , která vždy...

Hurá, po dlouhé době jsem narazila na knížku, která mě opravdu bavila. Je plná zajímavých myšlenek , i když je pravda, že Bowieho mohlo být v ději více, tak jsem to alespoň podle názvu očekávala. Nicméně nevadí, četba stála za to. V osudovém vlivu Davida Bowieho na holky (proč tak dlouhý název?) vystupuje jako hlavní postava svérázný androgynní mladý muž Paul , který žije v  domácnosti dvou matek – paličaté bohémky tělem i duší a podnikající příslušnice levice. Soužití v rodině je dost specifické (ne kvůli oriantaci matek), a taky nepředvídatelné. Domácí (ne)výchova + šikana přiměje Paula seknout se školou, tím pádem se začne orientovat na hudbu a nové známosti, přivydělává si jako hráč na piano. Jediné, co ovšem doopravdy chce je, aby okolí vnímalo jeho opravdovou osobnost bez masek a přetvářek. Během cesty k osobnostní svobodě přichází zklamání, touhy, překvapení, ale i tvrdý náraz s realitou.  Otevřený konec příběhu čtenáři nabízí příslib nového začá...

Podobné články mě baví. Vždycky si řeknu: tyjo, ani jsem nevěděla, že to existuje, to musím vyzkoušet! A při nejbližší příležitosti dám danému produktu šanci. A tak jsem si řekla, že bych vám mohla pro inspiraci ukázat moje momentální oblíbence v domácnosti. Vyberte si z nich ty, co vás osloví a zbytek ignorujte. Nevím jistě, jestli jsou všechny zero waste, vegan a eko , ale momentálně je zkrátka používám. Ještě dodám, že nic z daných věcí mi nepřišlo v rámci spolupráce , všechny jsou poctivě koupené. Hydrofilní olej od Saloos se snažím používat každý večer. Hledala jsem nějaký přírodní odličovač + čistič pleti a tento mně prozatím sedí. Akorát teda nemá skleněný obal. Malé ručníky na mytí obličeje používám místo kosmetických tampónků , ty už nějakou dobu nekupuju, i když pár jich mám v záloze pro kamarádky když u nás přespávají. Zvažovala jsem i bavlněné eko tampónky, ale odradila mě cena, toto se mi momentálně zdá jako příjemnější řešení. K hydrofilnímu oleji a ručník...

Přestože od nového roku uběhl teprve týden a kousek , přišel čas na nově vybrané střípky. Prozradím vám, do kterého projektu jsem se zapojila, co se děje momentálně v mém životě a přidám i videa, která mě poslední dobou zaujala, tak hezké čtení! Život + projekt: Do nového roku jsem vstoupila plná odhodlání změnit svůj dosavadní jídelníček. Mým primárním důvodem, byť se to v lednu nabízí není váha, ale zdraví (v budoucnu na toto téma možná vydám článek). Líp už jím(e) nějaký ten pátek, ale teď to chci dotáhnout k dokonalosti a zjistit, jak se budu po téhle stravovací změně zdravotně cítit. Spolu s jídlem jsem si řekla, že by bylo fajn začít se taky pravidelně hýbat, takže i na tom pomalu ale jistě pracuju, i když nepatřím k těm pro které je posilovna druhým domovem (volný překlad, doteď jsem se cíleně hýbala nepravidelně). Předposlední den roku, babinec v café Placzek (Brno). Momentálně taky dělám zkoušky už mi chybí jenom dvě a fakt se těším až bud...

Jako malá jsem byla pravidelnou a věrnou čtenářkou Jacqueline Wilson. Kromě čtivých příběhů mě na knihách bavila ještě jedna věc a sice černobílé ilustrace, které přímo lákaly k vybarvení! Malé já přijalo lákavou nabídku a ve všech domácích knížkách vdechlo příběhům život. Tenkrát jsem za to necítila provinile, teď už možná trošku. Nedávno mě proto napadlo, co všechno se dá vlastně považovat za knižní barbarství? (Ráda bych vám moje „omalovánky“ ukázala, ale zůstaly v krabici u babičky). Určitě se shodneme na tom, že do špatného chování jde zahrnout všechny ty ohnuté a polité stránky , byť se to stane neúmyslně (ne že bych to znala). Jak ale vnímat knížky typu Destrukční deník přímo vybízející svou obálkou k „ničení“ + kreativní smršti? Je to pořád špatné chování ke knize, kterou bychom měli pravidelně oprašovat, hladit po hřbetu a vdechovat její vůni? Odpověď neznám, ale Destrukční deníky se mně jednu chvíli zdály docela oblíbené, což asi znamená, že chceme testovat gravit...

Před četbou Nabarveného ptáčete mě v samotné knihovně varovali dva lidé , paní knihovnice a neznámý starý pán. Věděla jsem do čeho jdu a knihu si půjčila. Docela mě překvapuje, že jsem se o ní dozvěděla až letos, při vzniku stejnojmenného filmu přitom knížka, pokud se nepletu vyšla už roku 1965. Téma, ale i samotná obálka vydání z roku 2019 vás drastickým vyobrazením může od četby odradit. Vlastně bych se nedivila a popravdě nevím, jestli vám knihu doporučit, případně jak celé dílo zhodnotit. Je plné nechutností, lidské zloby a zvráceností všeho druhu. Pokaždé, když čekáte že se situace kluka zlepší a nečetli jste spoilery, následuje další hrůza, doprovázející příběh až do konce. Absence přímé řeči + popisná forma děje dokreslují tíživou atmosféru války ze které běhá mráz po zádech. Skoro na každé stránce se objevují drastické, brutální až nechutné scény , některé jsem nebyla schopna přečíst do konce. Scény mě svou bizarností přiváděly do rozpaků, oprav...

V rámci silvestrovského dne jsem se v doprovodu ségry a jejího snoubence vydala na brněnské výstaviště, abychom zhlédli právě probíhající výstavu Poklad Inků . Moje očekávání nebyla největší, ale o to více jsem byla příjemně překvapena! Nový rok tedy zahájím reportem o výstavě: Nebýt velké mediální kampaně, ani bych nevěděla o tom, že taková výstava existuje, Inkové a zaniklé dávné civilizace zrovna nepatří k historickým okruhům mého zájmu, ale právě reklama mě nalákala jít. Spousta zlata, to je oč tu běží. Nejdříve zaplatíme 250 Kč/student a odládáme věci do šatny (zimomřivcům radím, nedělejte to). Po hromadném vyfocení na trůnu vcházíme dovnitř a ségra ještě zvažuje, že si vypůjčí audioguide . Nakonec to neudělá a všechny texty čte, jako my ostatní. Shodneme se na tom, že textů není příliš , což je příjemné plus. První místnost nás moc neohromí, ale potom je to jenom lepší. Postupně se seznamujeme se vznikem a zánikem říše Inků a dalších jihoamerických civilizac í a kocháme se vystav...