Co jsem si myslela o práci v ičku

( a jaká je realita)

Jak už nejspíš víte, kvůli stěhování jsem opustila knihovnu, a zamířila pracovat do infocentra. O tom, jak se moje představy střetly s realitou, se chci rozepsat v dnešním článku.

Představa č. 1: Budu mluvit anglicky.

Realita: Angličtinu skoro nepoužívám. Nikdy jsem anglicky moc neválela, teď zapomínám i to, co jsem dříve věděla. Brzy s tím budu muset začít něco dělat.

Představa č. 2: Nebudu moc pracovat s penězi.

Realita: Haha. Dovolte abych se zasmála.

Představa č. 3: Časový harmonogram směn budu vědět dopředu, tudíž bude možnost plánovat věci.

Realita: Přes půl roku jsme táhly naši pobočku ve 2 lidech. Teď se konečně blýská na lepší časy, a začínáme budovat početnější tým. Doteď byly chvíle, kdy jsme v práci zůstávaly v 1 osobě, a makaly přesčasy.

Představa č. 4: Činnosti se budou pořád opakovat. Jednou se to naučím, a pojedu pořád dokola to samé.

Realita: Jsme multifunkční holky. Naučila jsem se toho strašně moc v různých programech (prodej vstupenek, prodej suvenýrů..). A pořád se učím.

Je to k nevíře, ale brzy uběhne rok od mojí první směny. Několikrát jsem chtěla skončit, jednou se málem zhroutila, ale osobnostně jsem se dost posunula. Mnohem víc si věřím, mám radost z toho, jak už spoustu věcí zvládám, a problémy řeším ve chvíli, kdy nastanou. Taky jsem odolnější vůči negativním a protivným lidem.

Ať už budu v ičku pracovat jakoukoli dobu, jsem za tuhle lekci vděčná. Oproti knihovně, kde nás bylo více kolegů, a vždycky mi někdo pomohl/poradil, tady musím spoléhat čistě na sebe. Což má klady i zápory. Na druhou stranu; větší, nebo menší míra zodpovědnosti je v každé práci. Přes všechny zápory mě to většinou baví. Je to totiž mnohem pestřejší, než sedět v knihovně za výpůjčním pultem.

Náhled: Fotka od Joseph Mucira z Pixabay