Glitter Shard

Tenhle článek bude jedno velké fňuk, ale takhle teď žiju. Přes týden chodím do knihovny, kde se mi krátí čas, o víkendu obrážím(e) obchody, dohadujem se ohledně výběru nábytku, spíme na nafukovačce v novém bytě, vybalujem krabice a montujeme nábytek. Ještě tři týdny a pak už snad budeme definitivně bydlet. Vánoce v novém. Když nemůžeš, přidej. Je to náročné období po všech stránkách. Občas padám na hubu a chodím spát v osm večer. Bývám protivná, podrážděná a sem tam si pobrečím. Protože se bojím změny. Protože chci řešit věci na novém bytě v týdnu, ale nemůžu. Protože je těžké umět sladit naše představy o bydlení. Protože korona situace je zase špatná a doufala jsem, že se život vrátí k normálu. Protože mám milion myšlenek a ne všechny jsou pěkné. Protože… Naštěstí se nepovažuju za masochistu a tak letos vypouštím Vánoce ve smylu shánění dárků a pečení cukroví. To fakt nedám. Radši budu mít chvilku klidu, jelikož se nechci totálně vyčerpat a dostat se do bodu, kdy už nemůžu. Kd...

Už dávno mi není náct, občas však sáhnu po young adult knížce, děláte to taky? K podzimnímu čtení jsem pro vás dneska vybrala hned dvě ; Muffin a čaj a jeho pokračování Koláčky a spiklenci. Pojďme si si o nich trošku popovídat 😊 První věc, kterou rozhodně musím zmínit, jsou krásné obálky obou knížek. Nevím jak vy, ale já osobně jsem zatížená na hezké kresbičky, takže za obálky dávám velký palec nahoru. Vypíchnout musím taky fakt, že YA s LGBT tematikou v Česku zatím moc není. Tyhle kousky jsou milou ukázkou toho, jaké příběhy by mohly vycházet. Další like putuje za skvělý výběr hlavních postav. Jsou dvě a jsou to kluci. Cristian a Daniel, dva šestnáctiletí spolužáci ze střední. Zatímco Cristian je upovídaný sympaťák s uměleckou duší, Daniela považuju za komplikovanější osobnost, která víc mlčí, než mluví a o všem hrozně moc přemýšlí (to máme společné, haha). Zpočátku se moc neznají, z přátelství se ovšem po čase vyklube láska a kluci zjistí, že bez sebe nemůžou...

Jedna z otázek, na které se mě lidi ptají v souvislosti se stěhováním je, jestli mi bude chybět práce v knihovně. Moje knihovnické dny se totiž pomalu, ale jistě blíží ke konci. Ačkoli jsem mohla nastoupit do knihovny jiné, prozradím vám, že tuhle práci opouštím. Minimálně pro příštích pár let. V článku se o tom trošku rozepíšu 😊 Abyste mě nechápali špatně; jsem moc ráda za tuhle desetiměsíční pracovní zkušenost, ale chci si vyzkoušet jiné zaměstnání. Přece jen na mě knihovnická práce byla občas až moc klidná a monotónní . Prakticky každý den jsem věděla, co mě čeká a nemine. V jiné knihovně bych možná změnila názor (pořád si myslím, že v knihovnách to mnohdy žije!), v té naší to vidím takto. Navíc; široko daleko jsem byla nejmladší zaměstnanec. Občas tak pro mě bylo těžké trávit každý den s lidmi o generaci(e) starší. Vím, že všude je něco a vždycky budou i nějaká negativa, ale docela se těším na změnu 🙂 Chybět mi bude hlavně možnost půjčovat si...

Dobré sobotní ráno, dneska tu pro vás mám praktický tip do života. Jak se před stěhováním přehrabuju věcmi, narazila jsem na uspořené mince, které už fakt dlouho čekají na svoji chvíli. Stěhovat se mi s nimi nechce; jednokoruny a dvoukoruny ve velkém množství nikde moc nevezmou, a teď přichází otázka, jak se jich zbavit. Slyšela jsem o možnosti směnit je na poště, nebo ve speciálním mincomatu, nakonec jsem však zvolila pro mě nejjednodušší řešení. Směnit je v bance s pokladnou. Předem jsem mince roztřídila podle nominální hodnoty. Pak jsem je nabalila do sáčků po deseti kusech. Tenhle postup bych si dovolila doporučit. Už kvůli úspoře času. Paní za přepážkou v bance mince naházela do přístroje, ten je přepočítal, a následně mi vyplatila bankovky. Důležitá věc: nad 100 ks mincí platíte buď jednorázový poplatek (v mém případě 100 Kč), nebo určité procento z celkové hodnoty mincí. Proto je fajn říct si, jestli se směna vyplatí. Pro mě pořád lepší řešení, než cinkat na každém rohu...

Tak a je to tady. Chvíle, kdy se postupně začínáme balit a odcházíme zpátky na rodnou hroudu. Mísí se ve mně směs různých pocitů; smutek, radost, očekávání i sentimentální vzpomínání. Náš brněnský byt je v postupném rozkladu, a naše věci se pomalu objevují na novém místě. Těším se a zároveň se bojím. S každou další připomínkou stěhování mi dochází, že se to fakt děje.  Co mi bude chybět nejvíc? Jednoznačně kamarádky. Ty brněnské tady nechávám; vracím se k těm moravskoslezským. Smutno mi bude taky po místních divadlech a oblíbených podnicích. Na druhou stranu; doufám, že se budu pravidelně vracet. J e to zvláštní pocit, opouštět svůj první trvalejší dospělácký domov. Prožil toho s námi dost. Mimo jiné vyzkoušel naši trpělivost; třeba když jsme čekali téměř dva roky na nový NEPROTÝKAJÍCÍ záchod, který majitelka nechtěla vyměnit. Nový byt vnímám jako nový začátek. Další etapu našich životů i našeho vztahu. Dali jsme si challenge a Štědrý den už chceme prožít v...