Jsem unavená, protivná a někdy taky hodně smutná

Tenhle článek bude jedno velké fňuk, ale takhle teď žiju. Přes týden chodím do knihovny, kde se mi krátí čas, o víkendu obrážím(e) obchody, dohadujem se ohledně výběru nábytku, spíme na nafukovačce v novém bytě, vybalujem krabice a montujeme nábytek. Ještě tři týdny a pak už snad budeme definitivně bydlet. Vánoce v novém. Když nemůžeš, přidej.

Je to náročné období po všech stránkách. Občas padám na hubu a chodím spát v osm večer. Bývám protivná, podrážděná a sem tam si pobrečím. Protože se bojím změny. Protože chci řešit věci na novém bytě v týdnu, ale nemůžu. Protože je těžké umět sladit naše představy o bydlení. Protože korona situace je zase špatná a doufala jsem, že se život vrátí k normálu. Protože mám milion myšlenek a ne všechny jsou pěkné. Protože…

Naštěstí se nepovažuju za masochistu a tak letos vypouštím Vánoce ve smylu shánění dárků a pečení cukroví. To fakt nedám. Radši budu mít chvilku klidu, jelikož se nechci totálně vyčerpat a dostat se do bodu, kdy už nemůžu.

Kdyby vás zajímalo, jak pokračuje stěhování, tak až na fuckupy s dodáním ledničky a pračky + připojením k internetu a faktu, že je přebraná Ikea, to jde dobře. Už máme stůl a židle, dočkali jsme se pračky a ledničky, a dokonce už můžem frčet na síti. I matrace jsme koupili (co na tom, že druhá teprv bude naskladněna). Čas nás ještě tolik nehoní, takže je slušná šance, že strávíme svátky v novém. Což vlastně musíme, protože jsme vypověděli smlouvu na současný byt.

Na chvíli po stěhování se těším, ale zároveň vím, že teprve tehdy mi dojde, že není cesty zpět. Vracíme se na rodnou hroudu, ale pět let jsme žili jinde. Sedne si to? Zvládnem to? Najdu si další kamarády? Můj mozek = jeden velký zmatený mišmaš. Těším se/ bojím. Mám radost/ smutním.

Dneska bez moudra a taky bez tipů, jak tyhle situace zvládat. Sama v tom plavu. Howgh 🙂