Sbalit svůj pětiletý domov a jít

Tak a je to tady. Chvíle, kdy se postupně začínáme balit a odcházíme zpátky na rodnou hroudu. Mísí se ve mně směs různých pocitů; smutek, radost, očekávání i sentimentální vzpomínání.

Náš brněnský byt je v postupném rozkladu, a naše věci se pomalu objevují na novém místě. Těším se a zároveň se bojím. S každou další připomínkou stěhování mi dochází, že se to fakt děje. 

Co mi bude chybět nejvíc? Jednoznačně kamarádky. Ty brněnské tady nechávám; vracím se k těm moravskoslezským. Smutno mi bude taky po místních divadlech a oblíbených podnicích. Na druhou stranu; doufám, že se budu pravidelně vracet.

Je to zvláštní pocit, opouštět svůj první trvalejší dospělácký domov. Prožil toho s námi dost. Mimo jiné vyzkoušel naši trpělivost; třeba když jsme čekali téměř dva roky na nový NEPROTÝKAJÍCÍ záchod, který majitelka nechtěla vyměnit.

Nový byt vnímám jako nový začátek. Další etapu našich životů i našeho vztahu. Dali jsme si challenge a Štědrý den už chceme prožít v něm. Snad při práci stihnem něco malo vybavit a vybalit. Volné máme jenom víkendy. Doufám, že nám do stěhování, a hlavně do zařizování nehodí vidle další lockdown. Jinak strávíme Vánoce v holobytě.

P. S. S loučením už mám spoustu let spojenou tuhle písničku.

Náhled: Canva.com