Moje galerie v mobilu toho moc neobsahuje, protože skoro nikdy nefotím. Za konec března/začátek dubna, se mi ale pár fotek sešlo a tak mě napadlo založit příležitostnou sérii článků s fotkama za probíhající/uplynulý měsíc.
Donuty z kavárny Mlsná holka v Brně. Krásně vypadají, ale příště si dám radši klasický zákusek. Ten mi chutná víc.
Pokus o pečení koblížků. Těsto vyšlo, tvar ne.
Procházka po brněnské Kamence a zeď s názvem Než umřu, chcu… Pobavilo mě… Aby Brno bylo město.
Jednou budem vzpomínat na dobu, kdy se pivo dávalo do kelímků na kafe. Zelené pivo na Zelený čtvrtek.
Knížka, která mě v poslední době nejvíce zaujala. Psala jsem o ní tady.
Screen z krokoměr appky. Asi je ze mě boomer. Jak furt sedíme doma, snažím se být co nejvíce offline a chodit ven. Buď bruslit, nebo na procházky.
Lidová tvořivost.
Jsem zvědavá, jak dlouho se mi podaří fotodokumentovat, co se právě děje. Každopádně, občas je fajn si prolistovat staré fotky 🙂
Když na Silvestra odbila půlnoc, oddychla jsem si. Náročný rok 2024 mám za sebou, jede se dál! Stalo se toho hodně. Dobrého i špatného, ale hezky popořadě… Rok 2024 jsem otevřela se zánětem průdušek s náběhem na zápal plic. Stačilo nedoléčit covid a příští tři měsíce bylo veselo. Zdraví mě bohužel trápilo v průběhu celého roku, níže se o tom více rozepíšu. V lednu jsem změnila práci. Opustila jsem služby a přímý kontakt s lidmi a začala pracovat v back officu s maily, dokumenty a telefonáty. Pro mě dosud nepoznané prostředí! Má to svoje klady i zápory asi jako všechno. Momentálně jsem však ráda za jakousi stabilitu. Co bude dál se uvidí. Na jaře jsem docházela do autoškoly. Tu jsem nedodělala. Vzhledem k novému zaměstnání pro mě bylo náročné zaučovat se a zároveň jezdit, a strach z řízení byl silnější než touha po řidičáku. Nakonec jsem to vzdala. Budu někdy řídit? Upřímně nevím. Druhá polovina roku mi dala zabrat. Řešila jsem zdravotní problémy babičky a pravidelně ji navštěvov...
Ahoj, dlouho jsem o sobě nedala vědět, tak to pojďme změnit! Myslím, že jsem to na blogu ještě nezmínila, ale budeme se s přítelem brzy stěhovat. Víte, co je na tom úplně nejlepší? Už žádné nájmy, kupujeme byt a klíče dostaneme zítra! Proto se dneska rozepíšu o tom, jak jsme byt našli a o přípravách na stěhování. Hledat nemovitost jsme začali minulý rok někdy v tomhle období. Mít vlastní bydlení byl jeden z důvodu, proč jsme vraceli z Brna do Slezska na rodnou hroudu. Co si budem, nemovitosti tu jsou tu o něco levnější. Celkem jsme prošli asi 5 bytů než přišel ten NÁŠ. Jak už to tak bývá, byla to totální náhoda. Předtím, než jsme našli nový domov, nám makléřka zrušila naplánovanou prohlídku jiného bytu 2h před. To nepotěší, hlavně když si to zařídíte v práci. Nicméně jsme hledali dál (bezrealitky a Sreality). V neděli jsme inzerát našli, ještě ten den nás zkontaktovala makléřka a druhý den jsme jeli na prohlídku. Naše požadavky byly: 3 + 1 s výtahem, nejlíp s balkonem a sklepem a poku...
Den za dnem plyne, a já jsem v tomto týdnu “oslavila” dvacet jedna dní od svého pobytu v nemocnici. Co se od té doby změnilo? Celkem nic. Jsem furt v PN a moje dny se točí v kolečku nemocnice-polehávání (jsem pořád unavená)-nezbytné domácí práce-návštěvy doktorů-návštěvy blízkých-spánek, a to celé od znova. Musím se přiznat, že nejsem nejsvědomitější pacient. Ve chvíli, kdy se cítím líp, už se vidím v práci a že se můj zdravotní stav může tímto zhoršit, nevnímám. Pan doktor mi včera kladl na srdce, ať odpočívám a nespěchám na sebe. Snažím se, ale jde to ztuha! Představte si mývala na piku (nebo křečka v kolečku, pokud nejste posluchači Chumelenice) ve chvíli, kdy piko/kolečko mývalovi/křečkovi seberete, a on zmateně kouká, co se to vlastně najednou děje . Nevím jak to, ale já neumím odpočívat! Vždycky je potřeba tohle utřít, tohle poklidit, zajít támhle, vidět tamtoho, a rozhodně se jen tak neflákat doma! Tímhle přístupem jsem to dopracovala až tam, kde jsem teď. Škoda, že ...
Komentáře
Okomentovat