Glitter Shard

Všechny vás zdravím, tentokrát už z pohodlí domova. Dneska bych s vámi chtěla probrat možná lehce kontroverzní téma a sice ženský vzhled a s tím související sexuální objektifikaci ženského těla . Možná se shodneme, možná ne a je to v pořádku, jen vás případně poprosím o slušné komentáře – děkuju. O tématu jsem začala přemýšlet pár dní zpátky díky intagramovému příspěvku. Byl to zážitek jedné paní  o tom, že se hezky vyparádila a čekala sama na svého manžela u zastávky, k dyž v tom ji chytil neznámý chlap za ruku a měl nevhodné narážky jen proto, že jí to slušelo. Nutno říct, že z přiložené fotky šlo vidět, že oblečení nebylo nijak vulgární – žádné kraťasy-řiťleze ven, které mě osobně přijdou hrozně nevkusné, ale hezký overal, který ani neměl pořádný výstřih. Nevím jak vám, ale mně podobná situace nepřijde normální! Nechápu, jak si někdo může dovolit sahat na neznámého člověka a k tomu mít nevhodné kecy jen proto, že mu to sluší! Ok, něco jiného je třeba ...

Tak ještě čtyři dny a letošní provázení mám za sebou. Podle původního plánu jsem měla být už dávno doma, nicméně jedna průvodkyně skončila dříve, a tak jsem za ni přebrala směny a tím pádem se můj pobyt trošku prodloužil. V tomhle článku bych potom chtěla celý měsíc shrnout. První čtyři dny na brigádě byly oťukávací: dorazilo nám spoustu nových kolegyň (to hlavně) a pár kolegů a najednou už nás nebylo pár, ale pěkná hromada. Člověk si na to chvíli zvykal. Doteď jsem se s některými pořádně neseznámila, což podle mě ani v tak velkém počtu lidí (20?) nejde, ale s každým jsem prohodila aspoň pár slov. Musím napsat, že letos byl kolektiv moc fajn a to je podle mě základ spokojenosti v každé práci. Po směně se zpívalo, povídalo, pilo… no zkrátka bylo veselo co si budem vykládat. ilustrační obrázek z výletu na Janův hrad Korona zasáhla i na památce. Hlavní rozdíl byl v tom, že drtivá většina letošních návštěvníků byli Češi poznávající svoji vlast. Cizince jsem za celý ...

Na tuhle knížku jsem narazila v knihovně náhodou díky skvělým knihovnicím, které dávají některé kusy „na výstavku“, a tak si jich líp všimnu. Nečekala jsem od ní nic extra, ale anotace vypadala dobře + jméno terapeuta mi nebylo neznámé, takže jsem se vrhla do čtení. Knížka je napsána laickým jazykem, což oceňuju. Autor píše zkrátka úplně obyčejně (v dobrém slova smyslu) , což čtení přidává plusové body. Na stránkách padnou nejčastější vztahové mýty (dítě do nefunkčního vztahu, vztah s člověkem s tělesným postižením, chybějící intimita…) a každý z těchto mýtů je autorem srozumitelně uvedený na pravou míru + doplněný o praktický příklad z terapeutovny bohatší o tip, jak s konkrétním mýtem pracovat. Čtení příjemně ubíhá, člověk se něco nového dozví a pokud vás knížka zaujme, v doslovu jsou autorovy tipy na další podobná díla. Na pár z nich se určitě ještě chystám. Abych to shrnula : designová obálka, fajn přínosné čtení a sympatický autor = dobrý kn...

Jedna z věcí co mě na dnešní společnosti štve je fakt, že psychické problémy jsou pořád hodně velkým tabu. Přitom mám pocit, že jimi trpí čím dál více lidí do kterých byste to na první pohled neřekli, protože dokážou vystupovat sebevědomě a umí vyvolat pocit bezstarostnosti . Tihle lidi často o svých problémech mlčí do doby, než se jim udělá špatně a to z důvodu, že mají strach být ti „divní blázni“ jak je bohužel často vnímá protistrana. Jestli si myslím, že je něco důležité a potřebné se v dnešním světě naučit, tak je to schopnost přestat se bát právě psychických problémů. Mluvit o nich otevřeně a nebrat je jako něco ostudného. Naučit se s nimi pracovat jak na straně lidí s psychickými problémy, tak na straně těch co s nimi přichází do kontaktu. Není to lehké a v téhle oblasti panuje tolik dezinformací, že to jako celek nezměníme ze dne na den, ale když každý začneme u sebe bude to dobrý začátek nejen v dobách korony, kdy lidí s problémy přibývá. Mám dojem, že když překonáme tuhle...

V posledních dnech se u nás na památce dveře netrhnou. Co prohlídka to vyprodáno. Na většinu prohlídek se proto čeká minimálně hodinu, a tak mě napadlo, že bych mohla napsat, jak tyhle vyprodané dny vnímám a jak se mi v takovém případě provází.   Přijde mi, že s přibývající koronou Češi přehodnotili zahraniční cesty a zůstají zase doma. Jinak se ty současné návaly neumím  vysvětlit. Naše návštěvnost je obecně slušná, ale prohlídky praskající ve švech dlouho nepamatuju . A tak je to už pátý den za sebou. Pro památku je to ale samozřejmě dobře a já si nestěžuju, jen se chci podělit o dojmy 🙂 Když mám vyprodanou prohlídku, je pro mě mnohem těžší všechny uhlídat. Ráda bych napsala, že je potřeba hlídat hlavně děti, ale opak je pravdou. Mám zkušenost spíš s nevychovanými dospělými , kteří mají potřebu sedat si na vystavené židle, osahávat nábytek, případně se opírat o stěny… a to všechno stihnou ve chvilce kdy zamykám dveře, případně odpovídám na dotazy, přestože hned na úvod př...

Dneska vám chci trošku více přiblížit jeden z mých posledních dní, kdy pracuju jako sezónní průvodce na jedné památce. Tak tedy: 6:24; vstávám do deštivého dne. Ze zkušenosti vím, že déšť = davy. Spoiler: tahle teorie se vyplní. Na pokoji jsme čtyři (samí kamarádi), dneska tu ale spíme jen 2. U snídaně se postupně sejdu se zbytkem patra. Chvíli kecáme, někdo vaří (já dneska nemusím), potom svádíme menší boj o koupelnu (na patře je nás 6). Následně se nachystám na dnešní den. Okolo 10 hodiny vyrážím do práce. 10:30; můj letošní třetí den provázení, jdu na to. Mám skupinku 35 lidí, jedna paní mi nabízí do okruhu perské koberce. Zodpovím dotazy a za hodinu a pět minut je po prohlídce. Šlo to hladce. 12:30 – 17:00; odprovázím další tři prohlídky. Valí se k nám celý den davy, takže všichni máme napilno. Někdy prohlídka trvá i hodinu patnáct… Nerada návštěvníky popoháním když to není fakt nutné (a když neblokuju další skupiny), takže pokud vidím velký zájem, přidávám hodně v...

Moje prateta vždycky říkala, že pod „celt“ ji nikdo nedostane a úplně tomu rozumím, protože lásku ke stanování jsem na rozdíl od přítele nikdy nesdílela. Takže zatímco on zasněně vzpomíná na prožité stanové chvíle, já totálně nechápu co na tom má. Zima, komáři a společné sprchy k tomu… Ne, díky, radši polopenzi s penzionem. Tohle je pro mě schůdnější romantika! Pohodlí nade vše! Dneska se ale musím pochlubit a to proto, že jsem šla do sebe a ve chvíli, kdy smolím tenhle článek (a jsem hrozně unavená, takže možná nebude nic moc), mám za sebou ve stanu celé TŘI DNY! A o svoje dojmy se chci podělit: Nebylo to tak hrozné, až mě to samotnou překvapilo! Člověk by nevěřil, kolik se na lidské tělo vejde štípanců; a pak že repelenty fungují! Smažák je jedna z mála životních jistot, mají ho prostě všude. Po třech dnech jsem přestala vnímat, že záchod sdílím s dalšími ženskými spolu se zvukovými projevy. Noční klid je v kempu skoro sprosté slovo; za poslední noc jsem naspala celé ...