Jak se mám teda oblíkat?
Všechny vás zdravím, tentokrát už z pohodlí domova. Dneska bych s vámi chtěla probrat možná lehce kontroverzní téma a sice ženský vzhled a s tím související sexuální objektifikaci ženského těla. Možná se shodneme, možná ne a je to v pořádku, jen vás případně poprosím o slušné komentáře – děkuju.
O tématu jsem začala přemýšlet pár dní zpátky díky intagramovému příspěvku. Byl to zážitek jedné paní o tom, že se hezky vyparádila a čekala sama na svého manžela u zastávky, když v tom ji chytil neznámý chlap za ruku a měl nevhodné narážky jen proto, že jí to slušelo. Nutno říct, že z přiložené fotky šlo vidět, že oblečení nebylo nijak vulgární – žádné kraťasy-řiťleze ven, které mě osobně přijdou hrozně nevkusné, ale hezký overal, který ani neměl pořádný výstřih.
Nevím jak vám, ale mně podobná situace nepřijde normální! Nechápu, jak si někdo může dovolit sahat na neznámého člověka a k tomu mít nevhodné kecy jen proto, že mu to sluší! Ok, něco jiného je třeba úsměv a slušně vyjádřená pochvala, ale sexuální narážky, dotyky, nevhodné návrhy, pokřikování na ulici, zírání na prsa, pískání…. Tohle všechno se za mě rovná jedno velké NE! A mrzí mě, že to není probíranější téma, které by nesklouzlo k tomu „že si za to může sama, když vypadá jako…“ Jo, některé holky svým vzhledem možná podobným situacím nahrávají, ale já tu teď řeším nevyzývavé padnoucí oblečení, které na první pohled nenabízí víc než je nutné vidět. To, že někdo jde prakticky nahý a čelí narážkám je téma na delší diskuzi podle mě.
Je škoda, že v naší společnosti se s něčím takovým můžeme setkat a mně osobně nezalichotí ani pískaní a troubení z auta, jak se mi stalo asi měsíc zpátky ve chvíli, kdy jsem na sobě měla dlouhou sukni a k ní jednoduché bezvýstřihové triko s ozdobou. Spíš jsem si přišla jako trapná trubka a nebylo mi vůbec příjemně. Jenže, v čem mám potom teda chodit? Sukně, podkolenky, šaty, podpatky, tílka… tohle všechno je bráno jako vyzývavé? Pro některé asi jo… Pytle nosit nezačnu, ale vím podle sebe, že když jdu ven sama, obleču se jinak než ve chvíli, kdy mě doprovází přítel. Abych minimalizovala tyhle zážitky, které mně prostě vadí a několik vteřin trvá než jsem vůbec schopna slova.
Co si o tématu myslíte vy? Může za to kulturní průmysl jako filmy, seriály, klipy? Přehání se to? Nebo je to společenský problém? Fakt mě to zajímá a doporučuju zhlédnout i tohle video od Martina Roty. (Btw, hudební klip z videa mi přijde docela fuj a pokud moji kamarádi-kluci nekecali, tak jim to taky nepřijde moc sexy).
Náhled: Fotka od Free-Photos z Pixabay
Komentáře
Okomentovat