Glitter Shard

Do konce dubna máme povinnost nahlásit název a vedoucího práce na příští rok, kdy končím školu. Tím, že jednou jsem už v podobné situaci stála, zdála se mi tahle studijní povinnost jako pohodka však už vím, o co go. A tak jsem si já “inteligent” vymyslela svoje téma, protože žádné navržené se mi nezdálo, takže proč si nezkomplikovat život. Od té doby dostalo moje ego pořádnou nakládačku, i když vím, že to se mnou vedoucí myslí dobře a za kritiku si můžu sama , protože nedokážu správně vyložit svoje myšlenkové pochody druhému. A taky je to těžší, než se mi zdálo na začátku. Přesuňme se někdy do února, kdy jsem ještě normálně chodila do školy: Já: „Tady jsem přinesla témata, co mě napadly, nejvíce bych chtěla psát jedničku, nebo dvojku.“ Ona: „Výborně, jsi skvělá, úžasná, super!“ (trochu jsem to přibarvila, ale podstatné je, že po pochvale vyskočilo moje ego o pár stupínků výš a cítila jsem se hrozně neohroženě) Teď se vrátíme zpátky do současnosti, kdy další komunikace...

Časová schránka nebo taky time capsule , chcete-li. Odkaz s poselstvím budoucím generacím s něčím, co by se mělo zachovat. Začala jsem ji tvořit přesně 20. března 2020. V době, kdy se život v republice zpomalil, vyhlásili nouzový stav a dál to znáte… Než zapomenu na směs pocitů a myšlenkový chaos, co se mi tou dobou honil v hlavě, všechno jsem to přenesla do korona zápisníku. Pro sebe, pro svoje potenciální děti a taky pro jejich děti… Zápisky tvořím, co pár dní. nejdříve byly plné strachu, negativity a úzkosti, v posledních dnech jsou mírně optimistické. Uchovávám všechno od počasí – až po vyhlášení vlády a prohlášení politika, že studenti by měli makat na poli. Na zápisník možná časem sedne prach, popřípadě ho někam založím, ale momentálně mám pocit, že je důležité současnost zachytit. S odstupem času totiž budu mít jako stará dáma možnost zhodnotit, jak to s námi dopadlo a obohatit tak svoje vyprávění zápisky z minulosti. Podělím se s...

Okurková sezóna letos udeřila o něco dříve. Alespoň u mě. Ať chodím kudy chci (a že na 48 m ² našeho bytu to není žádný fyzický výkon), nenapadá mě v posledních dnech žádné kloudné téma, o kterém by stálo za to psát. A tak vám dneska aspoň prozradím, jak vznikají příspěvky v osvícených dnech, protože bez toho by vaše neděle nebyla kompletní. Nutné předpoklady pro vznik článku jsou: Klid a ještě líp – samota v bytě. Bez toho nenapíšu nic. Spásná myšlenka na téma, popřípadě dobrá inspirace (tu hledám nejčastěji tady) . Dostatek času , protože neumím odejít od nedopsaného článku a ve chvíli kdy dopíšu hodně často rovnou publikuju. Nyní přichází fáze dvě, kdy existuje reálná možnost, že článek vyjde. Aby vyšel nesmím dojít do bodu, kdy se na psaní vykašlu a jdu za a) slídit k úspěšnějším blogerům, b) dělat cokoli jiného. Pro dnešní potřebu se vydáme cestou úspěchu (tzn. vydání příspěvku), a to se neobejde bez: Vytvořeno v Canva.com Samotného psaní , kdo by to byl če...

Ještě před měsícem a kousek vypadaly moje pracovní dny asi takto; škola, vaření oběda na druhý den, občas cvičení a spánek. Víkendy patřily času s přítelem, kamarády a rodinou. Co z toho vyplývá? Absolutně jsem nebyla zvyklá na to, že trávím spoustu času doma . Moje superschopnost? Najít si 100 + 1 způsob aktivity, jelikož nepatřím k lidem, které by bavilo sedět dlouho na zadku. Nejsem v tom vůbec dobrá ovšem netvrdím, že je to něco špatného. Image by  Gerd Altmann  from  Pixabay   Korona situace mi tak udělala čáru přes rozpočet a chtě nechtě jsem musela zpomalit. A určitě v tom nebudu sama. Po čtrnácti dnech převážného nicnedělání, které nebylo vůbec špatné se cítím odpočatější a produktivnější. Dokonce tak, že si troufnu vám předat svoje tipy pro případ, že stejně jako já chcete nakopnout produktivitu, ať už ji využijete jakkoli.  Ještě si ale ujasníme jednu věc a sice, že neexistuje univerzálně nejlepší způsob trávení karantény a každý by tento č...

Za jedinou připomínku letošních Velikonoc jde při troše snahy považovat našeho králíka. Jinak nic. Nepekla jsem beránka, nebarvila vajíčka ani nezdobila byt. Dokonce letos nebude ani slavnostní oběd! Dá se tedy říct, že jsem Velikonoce totálně zazdila. Moc mi to nevadí navíc se ráda obejdu bez zmrskání jalovcem a „vůně“ Divokých květů, které s oblibou používá náš děda. Baxi Bobina pózuje na zahradě. U nás v rodině navíc tyhle svátky nikdy neměly obrovský význam a co si pamatuju z dětství a puberty, vstávání v šest neznamenalo těšení se na příchod koledníků, ale brzký odjezd z domu na výlet , kdy jsme se vraceli až k večeru po návštěvě babiček. Jiný způsob trávení neznám, a nijak zvlášť mi to nevadí. Dokonce si myslím, že budu v tomto duchu pokračovat i nadále, jen teda letos ne. S tejně se spíš, než k českému koledování přikláním k tradici hledání vajíček , byť v naší kultuře pokud se nepletu, nemá žádné kořeny. Tím, že koledování ve ...

Myšlenka udělat následující rozhovor mě napadla už o Vánocích, ale jak už to tak bývá, realizace se povedla přes videohovor až teď v době koronaviru. A kdo že bude dnešním hostem? Moje dobrá kamarádka Lada, vystudovaná absolventka pedagogické VŠ , která po magisterských státnicích strávila pět měsíců v německém Düsseldorfu na pracovní stáži . A právě o ní jsme si během rozhovoru povídaly. Laduš, první otázka na tebe je ryze praktická. Zajímá mě, jak ses vlastně do Německa dostala? Když se u nás ve škole objevila nabídka pracovní stáže přes katedru jednoho z oborů, všimla jsem si toho a začala zjišťovat více, jelikož mě to dlouho táhlo na západ Německa. Rok před stáží jsem pracovala jako au-pair, tehdy v Kolíně nad Rýnem, který najdeš asi 20 minut od Düsseldorfu. Nikdy mě nelákal Erasmus jako takový, ale právě takováto stáž, která je více praktičtější. Jak to vypadlo v praxi? Co všechno jsi musela zařídit proto, aby tě vůbec vybrali a ty jsi tak měla možnost ...

Na filmu V síti mě mimo jiné zarazila jedna věc, a sice prvotní záběry malých sotva chodících dětí, které si hrály s mobilem/tabletem. Přestože i ve svém okolí mám rodiče, kteří podobné digi „hračky“ mrňousům dávají za účelem chvíle klidu, vidět to na plátně mě opětovně nahlodalo otázkou, jestli je to dobře/špatně a jaké možné dopady tenhle digi život od plenek může v budoucnu mít.   Přestože chápu všechny nutnosti doby spojené se znalostí počítačového a internetového prostředí známé úsloví, čím dříve, tím lépe se mi v tomto případě nelíbí a zkrátka si myslím, že děti do tří let mají na digitální média ještě spoustu času (a jak autor níže popsané knihy vysvětluje, televize/tablet nemají na vývoj dítěte zrovna příznivý dopad).  Na druhou stranu, možná se v roli rodiče zachovám jednou stejně a za trochu času ujdu světa kraj , potom si jistě o všech odpíračích digitálních médií budu myslet svoje. Prozatím se ale nejspíše všichni shodneme na tom, že všeho moc škod...

Příští týden to budou tři měsíce od doby, co jsem kompletně změnila svůj jídelníček (a skoro rok, kdy došlo k prvním stravovacím pokrokům), a tak mě napadlo podělit se o svoje dojmy. Hned v úvodu považuju za důležité opět napsat, že nejsem výživový odborník ale čistý laik, proto vám nedokážu odborně poradit a zvládnu pouze nastínit svůj způsob ke zdravému a udržitelnému stravování. Pořád se učím a určitě nedělám všechno správně, to chci zdůraznit. Poznámka: jestli jste pravidelným čtenářem rubriky, následující odstavec klidně přeskočte 😊  (Začínala jsem na cca dvanácti kilo nadváhy při výšce 156 cm, jídelníčku s minimem masa, ovoce a zeleniny, nepravidelném pohybu, špatném pitném režimu a častým večerům s tyčinkami, chipsy a popcornem. Nic k chlubení se. Několikrát jsem se za pomocí nejrůznějších diet, hladovění a odříkání snažila dát věci rychle do pohybu, ale vždycky to vedlo zpátky na začátek. Teprve až vleklé zdravotní problémy mě konečně nakoply k t...