Zákulisí vzniku článku! Prozradím vám, co mi fakt nejde
Okurková sezóna letos udeřila o něco dříve. Alespoň u mě. Ať chodím kudy chci (a že na 48 m ² našeho bytu to není žádný fyzický výkon), nenapadá mě v posledních dnech žádné kloudné téma, o kterém by stálo za to psát. A tak vám dneska aspoň prozradím, jak vznikají příspěvky v osvícených dnech, protože bez toho by vaše neděle nebyla kompletní.
Nutné předpoklady pro vznik článku jsou:
- Klid a ještě líp – samota v bytě. Bez toho nenapíšu nic.
- Spásná myšlenka na téma, popřípadě dobrá inspirace (tu hledám nejčastěji tady).
- Dostatek času, protože neumím odejít od nedopsaného článku a ve chvíli kdy dopíšu hodně často rovnou publikuju.
Nyní přichází fáze dvě, kdy existuje reálná možnost, že článek vyjde. Aby vyšel nesmím dojít do bodu, kdy se na psaní vykašlu a jdu za a) slídit k úspěšnějším blogerům, b) dělat cokoli jiného. Pro dnešní potřebu se vydáme cestou úspěchu (tzn. vydání příspěvku), a to se neobejde bez:
Samotného psaní, kdo by to byl čekal. Poslední dobou se mi hodně osvědčilo napsat článek nejdříve hezky postaru na papír, a teprve později ho přepisovat do ntb (karanténa den nevím kolik). Asi jsem trošku konzerva, protože na papír se dokážu mnohem líp soustředit a zdá se mi, že výsledný článek je pak mnohem kvalitnější. Tohle si odnesu jako jeden z korona poznatků, ke kterým se chci v budoucnu vracet.
Téma je klíčové, jenže jak říká můj oblíbenec Austin Kleon, všechno už bylo jednou publikováno, a proto Kraď jako umělec. Takže se toho držím. Snažím se psát jen o tom, co mě fakt baví a k čemu mám největší vztah. Ovšem momentálně není moc věcí, které by stály za zmínku, a tak teď logicky čtete tenhle článek, protože vděčné koroně se chci vyhýbat, jak nejvíce to jde.
Filtru sdílení, ten mám tlustý jako Obelixovo břicho. Žádné lepší srovnání mě momentálně nenapadlo, je to tak. Zatím mi to vyhovuje, ovšem potom můj virtuální život vyvolává domněnku, že ve skutečnosti nežiju. Ještě, že tahle fikce se nezakládá na realitě 😊 Ovšem na druhou stranu přichází komplikace ve formě toho, o čem vlastně psát.
Osekávání a grammar nazi nemůžu nezmínit. Jedna z věcí, kterou jsem si odnesla ze studií na základní a střední škole byla věta: „že číst se to dá, ale musím to zkrátit“, a tak se snažím na psací rozvleklosti zapracovat, protože rozvleklost už dneska není in. Není čas ztrácet čas! V úspornosti je síla! Na kolik se toho držím, posuďte sami.
Přepsání článku do Wordu, kdy si prekérní výrazy projedu Googlem a příručkou UJČ. Přes snahu neprznit náš krásný jazyk se i tak občas stane, že zachybuju, hlavně v těch prokletých čárkách! Ale snaha se cení!
Pěkných fotek – tady bych řekla, že vidím největší potenciál ke zlepšení. Prozatím však ještě, že existují fotobanky! Asi mi chybí estetické cítění a možná i trpělivost, protože ať se snažím jak chci, zatím mi to moc nejde.
A potom už tadá – článek netrpělivě čeká, až si ho přečtete 😊Proces publikování je u konce. Ještě dodám, že v poslední době mám fakt radost za ty z vás, kteří se pravidelně vrací a dají mi o tom vědět v komentáři 🙂
Komentáře
Okomentovat