Velikonoční pozdrav

Za jedinou připomínku letošních Velikonoc jde při troše snahy považovat našeho králíka. Jinak nic. Nepekla jsem beránka, nebarvila vajíčka ani nezdobila byt. Dokonce letos nebude ani slavnostní oběd! Dá se tedy říct, že jsem Velikonoce totálně zazdila. Moc mi to nevadí navíc se ráda obejdu bez zmrskání jalovcem a „vůně“ Divokých květů, které s oblibou používá náš děda.

Baxi Bobina pózuje na zahradě.

U nás v rodině navíc tyhle svátky nikdy neměly obrovský význam a co si pamatuju z dětství a puberty, vstávání v šest neznamenalo těšení se na příchod koledníků, ale brzký odjezd z domu na výlet, kdy jsme se vraceli až k večeru po návštěvě babiček. Jiný způsob trávení neznám, a nijak zvlášť mi to nevadí. Dokonce si myslím, že budu v tomto duchu pokračovat i nadále, jen teda letos ne. Stejně se spíš, než k českému koledování přikláním k tradici hledání vajíček, byť v naší kultuře pokud se nepletu, nemá žádné kořeny.

Tím, že koledování ve velké míře neznám, tak se pro mě dnešek zásadně nemění. Akorát se budu muset obejít bez rodiny a svátečního jídla. To mě trošku štve. Jinak ale den strávím jako všechny ty korona dny předtím; něco si přečtu, procvičím angličtinu, uvařím, něco si pustím, zacvičím si a je večer.

Co dodat? Moc bych chtěla, abychom na tyhle Velikonoce vzpomínali sice jako na netradiční, ale pohodové vy smyslu, že jsme zůstali doma a trávili je po svém. Protože jinak to letos nejde. A co vaše Velikonoce?