Jsem dost, nebo ne?

Dneska ráno jsem si přečetla důležitý a upřímný článek od mojí oblíbenkyně Báry. Je o lidských pochybách. O tom jak člověk pochybuje, jestli je dost. Dost hezký, dost zajímavý, dost schopný atd. Protože jak moc dobře víte miluju články  s poselstvím, budu myšlenku šířit dál.

Začnu tím, že před pár dny jsem si řekla, že mám fakt gigantický nos. Nikdy dřív jsem si toho nevšimla. Znejistilo mě to. Vlivem operace mám taky každé víčko jiné a obzvlášť na fotkách mě to upřímně štve. Moje postava je kapitolou sama o sobě. Můžu si ale za to sama, jelikož večer se s přítelem nacpáváme (jenže na něm to vůbec nejde vidět ani kdyby snědl tři hambáče a deset čokolád). A tak se hned nabízí otázka, jsem dost hezká?

Když vidím ty vystajlované dokonalé Insta holky, často pochybuju. Vůbec mi nedošlo, že existuje něco jako FaceApp díky kterému vypadá každá jako miss. A proto třikrát hurá pro holky z 3v1, které na appku upozornily, už můžu být stejně krásná jako Insta hvězdičky!

U Instáče ještě chvíli zůstaneme, protože lidi na něm mají často pocit, že každý musí být krásný a dokonalý. Pokud nejste podle jejich představ mají pocit, že získali právo vám mluvit do toho jak máte vypadat.

(Tady jsem byla přerušena kamarádkou Laduškou a začaly jsme si porovnávat jaké máme vlasy a nosy).

Zpět k tématu. Další v čem pochybuju jestli jsem dost, je škola a práce. Jsem dost dobrá abych školu dokončila? Co budu v životě dělat? V práci si zas říkám jestli jsem dost dobrá průvodkyně. Sem tam totiž dělám chyby, někdy menší, jindy větší. V textech moc ne, ale spíše v organizaci prohlídky. Přestože občas na práci nadávám (ale to asi dělá skoro každý, ne?), k “mému” hradu a zámku mám citový vztah a baví mě si zjišťovat pořád nové a nové informace, které zprostředkovávám návštěvníkům. Stačí to ale? Jsem dost profesionální? Nebo dost neformální?

Jsem dost dobrý člověk? Snažím se pomáhat zvířatům i dalším lidem, materiálně nebo pomocí lidského přístupu, ale stačí to? Nebo jsem občas dost sobecká? Jsem dost dobrá kamarádka a přítelkyně?

I mě v životě stejně jako Báru, znejistily hodně věty a pomluvy, které se na mojí osobu snesly.

,,Nejez to, jsi tlustá!” 

,,Pokud nedostuduješ, nic z tebe nebude!”

,,Běž se namalovat, nemůžeš jít mezi lidi nenamalovaná!” a další.

Vlivem těchto vět pochybuju jestli jsem dost. Vlivem sociálních sítí taktéž pochybuju jestli jsem dost. Nevymyslela jsem žádný projekt nebo vynález,  který by mohl pomoci lidstvu, jsem proto dost dobrá? Má vůbec cenu si psát blog? A má cenu psát každý den několik článků proto, že mě to baví?

Pochybovat je lidské, ale každý z nás by se měl zamyslet nad tím jestli jsou pochyby oprávněné nebo jestli nás pouze znejisťuje okolí. Pro okolí totiž nejspíše nikdy nebudeme dost. Dost hezcí, bohatí, úspěšní, schopní, vstřícní atd. Nemusí nám na tom ale záležet, protože je důležité jak to cítíme uvnitř sebe.

Děkuji Báře za přínosný článek a myšlenku, pokud vás můžu poprosit, šiřte ji dál :)!