Glitter Shard

Haló, zbyl na tomhle blogu ještě někdo? Nebo už jsou všichni pryč? Ať je to jak chce, po dlouhé době jsem si řekla, že bych se tu mohla ozvat (a možná se rozloučit?). Napíšu to na férovku; v uplynulých měsících jsem na psaní neměla vůbec náladu (a někdy taky energii). Nechápu, jak se stalo, že už máme květen a přijde mi, že tenhle rok extrémně rychle utíká. Co jsem nastoupila v lednu do nové práce, moje dny se točí kolem života kancelářské krysy a autoškoly. A když mám náhodou trošku volno, žiju sociálně (kamarádi/rodina/kulturní akce/túry po Beskydech). Psaní na blog mě momentálně nebere a možná, možná časem blog zruším úplně. I když je to škoda, protože jsem tu za ty roky napsala toho dost. No, ještě si to rozmyslím 🙂 Přeji hezké slunečné dny a někdy příště ahoj! P. S. V uplynulých měsících: Jsem se ocitla na koncerte Lordů (jak se stalo?). Bylo to zajímavé 😀 Metaloví fanoušci nosí husté outfity. Snažila jsem se řídit (bez komentáře). Byli jsme s přítelem na 5 dní v Třebíči a okolí...

Potkají se záhadolog, televizní reportér a hermafrodit. Ne, to není vtip, ale váš příští čas strávený u Netflixu. Úsvit (2023), ČR: Vydařené české drama v hlavní roli s Eliškou Křenkovou . Mladí manželé přijíždí roku 1937 vybudovat pod Tatrami průmyslové město. Život v továrně však převrátí vzhůru nohama nález mrtvého dítěte s mužskými i ženskými pohlavními rysy. Jak se tam dítě vzalo, a hlavně, co to znamená? Po pravdě se kromě tajné policie začne pídit i manželka ředitele továrny. Konečné zjištění bude bolet hned několik zúčastněných. Hodnocení: 8/10 Po dlouhé době dobře natočený český film. Na Hromnice o den více (1993), USA: Romantická komedie o mrzutém televizním reportérovi, který jede do menšího městečka natočit reportáž. Zastihne ho sněhová kalamita, a dostane se do časové smyčky. Ta ho nutí prožívat ten stejný den pořád dokola s těmi stejnými lidmi a událostmi. Reportér Phil brzy pochopí, že pokud se chce opět stát pánem svého času, musí se změnit jeho povaha, a hlavně příst...

Práce s lidmi je náročná, na tom se asi všichni shodneme. Sama jsem ve službách dělala 8 let na různých pozicích, takže mám spoustu hezkých, nepříjemných až hnusných zážitků. Dneska to však nebude o zákaznicích, ale o zaměstnancích na druhé straně. Ti se totiž občas neumí chovat úplně stejně. Je přirozené, že každý z nás někdy nemá svůj den. Přesto si myslím, že by zaměstnanec měl udržet míru profesionality i ve chvílích, kdy se necítí dobře. Zákazníky to nezajímá. Zamračený obličej, pocit, že otravuju, věnování se mobilu, uštěkaný hlas, zesměšňování a arogantní přístup, to je malý výčet toho, s jakým chováním se kupující může setkat . Pro někoho je chování obsluhy na prvním místě. a utváří to celkový dojem ze služby. Špatná zkušenost může vést přinejmenším ke špatné recenzi, stížnosti, nebo ke ztrátě kšeftu. Na druhou stranu: milá a příjemná obsluha zákazníka potěší. Pravděpodobně bude mít chuť se v budoucnu vrátit. Zkrátka a dobře: dojem ze služeb záleží na tom, na koho narazíte, ...

Vítám vás u prvního článku nového roku! Dlouho jsem se neozvala, takže si dáme menší lifeupdate. Potřebujete vědět, že už nepracuju v infocentru, mám novou práci (ne ve službách), a v prosinci jsem si prošla svojí první koronou, ze které se zotavuju ještě teď. Upřímně jsem ráda, že rok 2023 je minulostí, protože pro mě osobně byl dost náročný. Co se zpočátku zdálo jako mírný průběh covidu, změnilo se v průběhu času. Z děsné rýmy, zvýšené teploty a bolestí všeho, jsem to během 3 týdnů dopracovala k zánětu průdušek, ze kterého se aktuálně dostávám. Upřímně si myslím, že jsem podcenila doléčení, protože toho v závěru roku bylo hodně, a snažila jsem se všechno stihnout v krátký čas. Horečky a dávivý kašel mě však brzy poslaly zpátky do postele. Těším se na to, co nový rok přinese, a doufám, že zdravotní peripetie zánětem průdušek končí. Psychicky se mi po ukončení minulé práce děsně ulevilo. Potřebuju být co nejdříve fit, ale zároveň vidím, že se nevyplácí nedat tělu dostatečný prostor k ...

Přináším vám poslední historky ze zákazníky! Dneska jsem mohla mít nové dva nápadníky. Zákazník č. 1 Loudil: „Slečno, dáte mi na sebe číslo?“ *pohled mlsného kocoura* „Nedám.“ „Já bych vás chtěl někam pozvat.“ „Ne.“ (diskuze pokračuje další minutu, nebo dvě, zákazník číslo nevyloudí). Zákazník č. 2 Ožungr Zážitek, který mi nebyl vůbec příjemný, ale jsem pyšná, jak jsem to ustála! Na pobočce jsem byla k večeru sama. Venku tma jak v řiti. Najednou se dovnitř vpotácí totálně ožralý chlápek s pivem v jedné, a flaškou tuzemáku v druhé ruce. Obsloužím ho, a přeju si, aby co nejdřív přišel další zákazník. Jako na potvoru nikdo nejde. „Slečno, vy jste tak hezká! Nechcete doprovodit domů?“ *nabízí mi tuzemák* „Ne.“ (V hlavě mi jedou poučky z profilu Moderní sebeobrana ). Chlápek začne být dotěrný, snažím se konverzaci udržet na profesní úrovni, a okatě dávat najevo svůj milostný nezájem. Uběhnou dlouhé minuty, kdy mi chválí vlasy, obličej, postavu… ) „Nebojíte se tu tak sama? V okolí se po...

Včera jsem si uvědomila, že se v současné práci blížím k nezvratnému konci. Spočítala jsem si zbylé pracovní dny, a dostala se na číslo 14! Posledních 14 směn! Neuvěřitelné! Moje odcházení je tak za rohem. Úplně poslední den musím předat pokladnu, vrátit klíče a pracovní oblečení, a taky se rozloučit s kolegy. Pociťuju lehkou nostalgii, ale pořád si stojím za tím, že dělám dobře. Když totiž váhám, stačí si vzpomenout třeba na to, jak nám zákazníci nadávali do kosočtverců, posílali nás do zádele, nebo si vylívali zlost za něco, co neovlivníme. Hned se mi odchází líp 🙂 Tak ať jsou ty poslední dny co nejvíce v klidu! Náhled: Photo by  Marten Bjork  on  Unsplash

Tradiční výběr nejlepších titulů, které mi letos přišly pod ruku. K dnešnímu dni jsem pro letošek přečetla 40 knih . Číslo do konce roku už moc nezvýším, momentálně však finišuju nového Ziburu, který do seznamu není započítaný. Četla jsem po(co)vidové novinky, stejně jako se vracela ke starším kouskům. Romány, fejetony i thrillery. Můj čtenářský vkus je zkrátka nevyhraněný. Jdeme na výběr: Všechny cesty vedou do Santiaga, Ladislav Zibura: Zdaleka nejosobnější autorův cestopis. Tentokrát o putování na poutnické stezce sv. Jakuba. Kniha vážnější, dospělejší, ale pořád milá a čtivá. Plná osudů a příběhů zajímavých lidí, které Ladislav na cestě potkal. Zrovna dočítám. Hrdý Budžes, Irena Dousková: Když je mi smutno, nebo jen zkrátka nevím, co číst, vracím se k jedné ze svých nejoblíbenějších knížek. Román z prostředí komunismu o dětství malé Helenky z herecké rodiny prostě miluju! Super vtipná, ale i vážná knížka, která mě pokaždé chytne za srdce. Znám ji nazpaměť. Příští rok mám koupené v...