Glitter Shard

Třetí historka, na kterou jsem si vzpomněla během nemocnění. Vrátit se budu muset do roku 2015 , kdy jsem provázela měsíc na památce v severních Čechách. Byla jsem poprvé sama v cizím prostředí na delší dobu, a v čerstvých osmnácti vstoupila do neznáma. První chvíle jsem probrečela, pak už jsem si nabytou svobodu užívala naplno. 30 dní příjemně ubíhalo: nové průvodcovské zkušenosti, davy turistů, noví kamarádi, cestování na nepoznaná místa, to všechno bylo moc fajn. Na konci pobytu jsem si však prožila menší drámo. S holkama (průvodkyněma) jsme si koupily lístek na fešták Hrady.cz. Jaký tam byl tehdy program, to už vám dneska nepovím. Pamatuju si jenom, že jsme si to moc užily, a alkohol v pointu historky nehrál zas tak velkou roli. Fesťák se konal na louce (nevím proč, ale přijde mi, že Hrady se skoro vždycky konají na louce), a to byl kámen úrazu. Večer, když se setmělo, jsem si užívala hudby, kecala s holkama, drinčík v ruce, a najednou jsem zahučela do díry. Předtím jsem si jí ne...

Dneska se cítím zase o dost líp, takže než se vrátím do běžného provozu, chci se podělit s další historkou z “podsvětí”. Tedy z minulosti 🙂 Chodila jsem tehdy do devítky na základku. Docházka se blížila ke konci, došlo na výběr střední školy. Byla jsem totálně ztracená , a nevěděla kam pokračovat. Dlouho jsem uvažovala, čím chci jednou být, probírala svoji volbu s rodiči, nakonec se nechala ukecat a podala si přihlášku na gympl. Prostě jsem tuhle volbu přijala. Později jsme si ve třídě vyměňovali dojmy z toho, kdo na jakou střední jde. Uslyšela to naše třídní učitelka, a před celou třídou mi řekla něco v tom smyslu, že na gympl nemám, budu se jenom trápit a stejně ho nedodělám. Pamatuju si to dodnes, a to jsem ZŠ ukončila 11 roků zpátky. Poznámka pro kontext; tahle učitelka nás měla jenom na AJ, ve které jsem měla dvojku. Jestli mi jdou, nebo nejdou další předměty vůbec nebrala v potaz. O měsíce a roky později, jsem si občas vzpomněla na to, co mi řekla. Hlavně ve chvíli,...

Spontánní nápad v pro mě netradičním formátu. Enjoy it 🙂 P. S. Nahrávala jsem na vypůjčený mikrofon. Zvuk je nahraný v programu Audacity.

Tuhle příhodu jsem si dlouho nechávala pro sebe, protože jsem se za ni styděla, a do nedávna jsem ji neměla zpracovanou. Teď už o ní moji blízcí ví, takže se o příběh, který se opravdu stal podělím klidně i s vámi. Vraťme se do konce roku 2021, kdy jsme se s přítelem stěhovali z Brna. Několik týdnů byl pořádný fičák, a prožili jsme hektický konec roku. Jednou takhle večer jsem se vracela z knihovny. Byla jsem unavená, a trošku rozladěná bezdomovcem, co se nám ochomýtal kolem domu. Pamatuju si, jak jsem přišla domů, a měla s přítelem menší výměnu názorů, už netuším o čem. Do toho jsem pojídala jabko. Najednou, nevím, jak se to stalo, mi celkem velký kus zaskočil v krku. Začala jsem se dusit. Kašlala jsem a hekala. V těle jsem si tímto spustila bouři. Ta noc pro mě byla jedna z nehnusnějších v životě. Bolelo mě na hrudi, měla jsem pocit, že mi jabko uvízlo v krku a nemůžu pořádně dýchat, bolelo mě břicho, brečela jsem a nevěděla, co dělat. Skoro jsem nespala, a bylo mi hrozně. Druhý de...

Odmala mě balí cokoli, u čeho můžu kreslit, plánovat, nebo tvořit. Po přečtení článku u Barušky , jsem se nadchla pro vytvoření vlastního kreativního deníku (zápisníku). Mám teď nemocenskou a ATB, takže se v klidu můžu pustit do zapisování 🙂 Nevím sice, jak dlouho mě to bude bavit, ale deníček je založen. Teď už ho jen vyplnit. Pro představu vám sepíšu kategorie, do kterých chci přispívat: Narozeniny; abych už nikdy nezapomněla na významný den svých blízkých. Zhlédnuté filmy a seriály; abych měla přehled o tom, co za to (ne)stálo. Kultura a zážitky; abych nezapomněla, co mám za sebou. Zdravotní přehled; ať vím, kdy jsem marodila, a jaké mám za sebou kontroly. Top songy; ať uchovám vzpomínku na ty nejlepší písničky. Významné události (společenské); protože každý den se něco děje. Významné události (osobní); pro přehled a vzpomínku. Přehrané podcasty ; pro přehled. Kdo mě baví na sockách ; pro přehled. Mám propisku, fixky, nálepky a pastelky, takže jsem zvědavá, jak bude deníček ...

Článek o knižní a seriálové adaptaci díla Sally Rooney. Takže žádný clickbait 🙁 Vzpomínám si, jak jsem poprvé viděla pár minut seriálu Normální lidi. Přišlo mi to děsně nudné a divné. NIKDY jsem se nedodívala. Tak nevím, jestli neumím ocenit kvalitu, nebo to prostě není seriál pro mě. Stejné pocity jsem měla z knížky. Běžně do téhle rubriky dávám díla, co mi přijdou fajn, a dobře se mi četla. Dneska mě však zajímá, co si o Normálních lidech myslíte vy , takže udělám výjimku. Teď už však řádky jenom o knížce. Marianne a Connell jsou spolužáci ze školy. Vyrůstají na malém městě, a hlavně Connell, hvězda školy, furt řeší, co si o něm kdo myslí. Marianne je sečtělá šedá myška, která zpočátku nemá žádné kamarády. I když jsou každý z jiného těsta, funguje mezi nimi dokonalá chemie. Netrvá dlouho, a začnou si spolu fakt divný vztah. Překvapilo mě, že děj je v podstatě o sexu mezi hlavními postavami, a sem tam se řeší “chceš mě/ chci tě” a naopak. Nic zásadního se za celou dobu ...

Dneska si dáme opět tip na netflixovský film. Tentokrát zabrouzdám do kategorie YA. Nebojte, nebude to žádná romanťárná, ale pořádné drama! Vzkaz na zdi záchodků vtáhne diváka do prostředí střední školy. Mladý student Adam na první pohled působí jako každý druhý. Tedy až do doby než u něj naplno vypukne schizofrenie. Po incidentu se spolužáky nastoupí do nové školy, kde chce začít znovu. Jenže ta mrcha v jeho hlavě je tu furt. V průběhu děje tak sledujeme Adamův boj s nemocí, a zároveň rozvíjející se vztah s jeho spolužačkou Mayou. Na konci si připravte pořádnou dávku kapesníků! Od filmu jsem upřímně nic nečekala, a narazila jsem na něj náhodou. Překvapil mě a moc se mi líbil. Přijde mi fajn, že se začíná veřejně mluvit o duševních nemocech, protože jich neustále přibývá. Téma duševního onemocnění je tu zpracováno citlivě. Líbí se mi myšlenka, že diagnózou život nekončí. Podtrženo, sečteno: dobrý námět, sympatičtí herci = zajímavý film. P. S. Jaký je váš oblíbený teen snímek? Já má...

aneb panoptikum města moravskoslezského se rozrostlo o dalšího človíčka. Jeho revírem jsou popelnice na tříděný odpad. Jeho tempo je vražedné a nemilosrdné. Pan Popelnice. Akční senior, bývalý horník ve věku 70 let. Vyznačuje se mohutným knírem a častým používáním slov k*rva a pi*a. Znepřátelit si ho nechcete, protože pak byste museli přejít na kompletní zero waste. Osobně s ním vycházím v pohodě, musím se však přiznat, že někdy radši vyhazuju odpadky o kus dál. Proč mu říkám Popelnice? Jednoduše proto, že se angažuje v jejich okolí. Ostřížím zrakem monitoruje z okna kdo a co vyhazuje, a pokud se mu něco nezdá, tak na vás zakřičí. Když už jde do tuhého, neváhá zakročit přímo na místě. Přehrabuje se odpadky tak dlouho, dokud není se stavem plnosti spokojen. Někdy vám dokonce gentlemensky otevře poklop. Nutno však říct, že v okolí našich popelnic žádný bordel nenajdete. Tak dobře je obhospodařuje. Pan Popelnice je zkrátka samozvaný správce sousedského okolí. Možná i vy někoho takového z...

K podcastu Opravdové zločiny mám svoje výhrady. Některé díly jsou lepší, jiné horší a co mě občas štve je množství omáčky, kterým holky obkecávají jednotlivé případy. Nicméně jejich tipy na seriály a filmy mě ještě nikdy nezklamaly. Dneska bych 2 z nich chtěla sdílet zase dál. Vdím vás/The Watcher (2022) Sedmidílný seriál od tvůrců AHS. Mladá rodina se nastěhuje do přepychového domu na který padnou všechny jejich úspory. Zpočátku to vypadá na idylický nový začátek. Jenže; v okolí bydlí fakt divní sousedi, a dům je hlídán prvotřídním stalkerem. První polovina série jede jako po másle, druhá se trochu táhne. https://www.youtube.com/watch?v=5HDkw100sXQ Zajímavost: Případ zpracovaly právě OZ, doteď není ukončený. Poslední dům nalevo (2009) Studentka Mary přijíždí se svými rodiči na samotu u lesa do letního sídla. Začne se však nudit a tak se rozhodne se, že zajede za starou známou do nejbližšího města. Ve městě se navíc seznámí s mile vypadajícím klukem. Setkání přeruší klukovi pří...

Pamatujete na článek o sousedech ? Dáme si update o našem soužití. Konkrétně se vrátíme k Panu televize. Od září se nic nezměnilo. Pan televize nás sdíleným kulturním zážitkem obohacuje furt. Většinu večerů slyšíme příjemné tóny vážné hudby, což se v podstatě dá považovat za ukolébavku. Ovšem pár dní zpět přišla změna. Bylo asi půl jedenácté večer . Vzbudilo mě přítelovo smrkání z obýváku, protože je zrovna nemocný. Kromě smrkání jsem však nemohla přeslechnout koncert, který probíhal u sousedů. Pan televize si užíval kultůru. Že jde někdo brzy ráno do práce? Nevadí! Pustíme hudbu na max! Minuty ubíhaly, a fakt jsem se snažila usnout. O půl dvanácté jsem to vzdala. To už přítel vyskočil z postele, a s bojovým výkřikem: „jdu na ně!“ vyběhl z bytu. Přišlo mi, že se dlouho nevrací, hudba ztichla, a kolem půlnoci se mi podařilo usnout. Ráno jsem se pídila po tom, jak se povedl zásah u sousedů. A je to záhada! Přítel stál za dveřmi domnělého viníka, a neslyšel ani ň. Neměl tak koho seřva...

Včera jsem se proklikávala oblíbenými blogy, a nejčastěji viděla články na téma novoroční předsevzetí, nebo shrnutí roku 2022. Osobně si žádná předsevzetí nedávám, ale napadlo mě sepsat, co bych chtěla v novém roce vylepšit: Pravidelně a správně jíst; poslední rok s obojím bojuju. Jím málo, a “blbě.” Přestože vím, co a jak, jsem líná chystat si plnohodnotné nutričně vyvážené pokrmy. Míň mluvit o práci; naučit se líp rozlišovat pracovní vytížení a volný čas. Netahat si práci domů. Naučit se vypnout “pracovní mozek”. Trávit více času pohybem; na lyže to zatím (opět) nevypadá, ale chodit více na procházky, na hory, na brusle… Zlepšit akné; s úderem 26 narozenin se moje pleť zbláznila. Mám ji horší než v pubertě. Trápí mě akné na tvářích a zatím nic extra nepomáhá. Věřím, že všechno souvisí se vším a tak doufám, že postupně se během roku propracuju ke zlepšení. Našetřit si znovu finanční rezervu; stěhování, zákroky nehrazené zdravotní pojišťovnou, cestování, k...

aneb definuj rok prostřednictvím muziky…. Práce: Přátelství: 26 narozky: Vzpomínky: Vztah: https://www.youtube.com/watch?v=p0MdP8KeAII Vzhledové pokusy: Náhled: Photo by  Cristian Escobar  on  Unsplash

Mám jednu superschopnost. Na první pohled nejde vidět. Avšak ti, co mě znají blíž by mohli vyprávět. O co jde? Jsem totiž magnet na přitahování různých (ne)pravděpodobných událostí. A tak se stalo, že jsem málem udusila jabkem, jindy volala hasiče i policajty, našla venku několik mobilů, pomáhala stařence , byla v Londýně v době teroristického útoku a tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka a dobře; když se v okolí něco děje, dost pravděpodobně se potloukám kolem. Nezvratný osud? Možná. Zatímco můj přítel už je z téhle superschopnosti na nervy, já se tomu spíše směju. A tak jsem zvědavá, co všechno prožiju letos. Mějte hezký rok, a když to jenom trochu půjde, sem tam tu přidám nový článek 🙂 Náhled: canva.com