Jak jsem neměla na gympl (a přece na něj šla)

Dneska se cítím zase o dost líp, takže než se vrátím do běžného provozu, chci se podělit s další historkou z “podsvětí”. Tedy z minulosti 🙂

Chodila jsem tehdy do devítky na základku. Docházka se blížila ke konci, došlo na výběr střední školy. Byla jsem totálně ztracená, a nevěděla kam pokračovat. Dlouho jsem uvažovala, čím chci jednou být, probírala svoji volbu s rodiči, nakonec se nechala ukecat a podala si přihlášku na gympl. Prostě jsem tuhle volbu přijala.

Později jsme si ve třídě vyměňovali dojmy z toho, kdo na jakou střední jde. Uslyšela to naše třídní učitelka, a před celou třídou mi řekla něco v tom smyslu, že na gympl nemám, budu se jenom trápit a stejně ho nedodělám. Pamatuju si to dodnes, a to jsem ZŠ ukončila 11 roků zpátky. Poznámka pro kontext; tahle učitelka nás měla jenom na AJ, ve které jsem měla dvojku. Jestli mi jdou, nebo nejdou další předměty vůbec nebrala v potaz.

O měsíce a roky později, jsem si občas vzpomněla na to, co mi řekla. Hlavně ve chvíli, kdy mi na gymplu nešly přírodovědné předměty. Prala jsem se nimi všelijak. Měla pravdu? Nicméně jsem úspěšně odmaturovala. Učitelčiny slova ve mně však čas od času vyvolávaly zmatek, strach a nejistotu. Moc bych chtěla věřit, že úroveň našeho školství, a přístup k dětem je od té doby lepší. Naději pro mě představuje třeba článek Marie Veroniky.

Ve výsledku nejde o to, jestli jsem učitelku měla poslechnout, nebo ne, ale o sílu slov. A váhu, kterou jim dáme. Musím však napsat, že kdybych tenkrát věděla, co vím teď, radši bych šla na oborovou střední. Jestli budu mít někdy děti, dám ve výběru školy na jejich názor, pocity a dojmy. Někdy se vyplatí poslechnout svoji intuici.

Náhled: Photo by Kimberly Farmer on Unsplash