Jak jsem zahučela do díry

Třetí historka, na kterou jsem si vzpomněla během nemocnění. Vrátit se budu muset do roku 2015, kdy jsem provázela měsíc na památce v severních Čechách.

Byla jsem poprvé sama v cizím prostředí na delší dobu, a v čerstvých osmnácti vstoupila do neznáma. První chvíle jsem probrečela, pak už jsem si nabytou svobodu užívala naplno.

30 dní příjemně ubíhalo: nové průvodcovské zkušenosti, davy turistů, noví kamarádi, cestování na nepoznaná místa, to všechno bylo moc fajn. Na konci pobytu jsem si však prožila menší drámo.

S holkama (průvodkyněma) jsme si koupily lístek na fešták Hrady.cz. Jaký tam byl tehdy program, to už vám dneska nepovím. Pamatuju si jenom, že jsme si to moc užily, a alkohol v pointu historky nehrál zas tak velkou roli.

Fesťák se konal na louce (nevím proč, ale přijde mi, že Hrady se skoro vždycky konají na louce), a to byl kámen úrazu. Večer, když se setmělo, jsem si užívala hudby, kecala s holkama, drinčík v ruce, a najednou jsem zahučela do díry. Předtím jsem si jí nevšimla, stačila chvilka nepozornosti a…

Když se mi podařilo vylézt, bolel mě kotník jako prase. S holkama jsme vyhodnotily, že zlomené to asi nemám, takže dobrý, ale stejně jsem měla po fesťáku. Druhý den jsem totiž měla odjíždět domů, dostat se asi na 3 km vzdálené nádraží pěšky, a odtáhnout všechny věci. Jak to teď s bolavým kotníkem zvládnu? Co s tím vlastně mám?

Ještě, že se vždycky najde řešení. Poprosila jsem jednoho průvodce, ať mě na nádraží sveze, naložila sebe, věci i bolavý kotník do vlaku, a na druhé straně cesty jsem se za pomoci svojí rodiny z vlaku zase vyložila.

Nakonec nebylo třeba ani navštívit doktora. Kotník jsem si ledovala, potírala léčivou mastí, a za nějakou dobu to zas bylo ok. Kdo má štěstí, že si z fesťáku odváží podobné zážitky?

P. S. Náhled je z roku 2016. Druhý rok průvodcovské brigády.