Glitter Shard

„Jů, košišty, ty já můžu!“, pomyslela jsem si, když mi kamarádka navrhla, že bychom měly vyrazit do ostravského kočkafé. Nevím jak vy, ale já osobně jsem velký fanda kočičích kaváren , o čemž jste se mohli přesvědčit už v minulých článcích. Obrážím je kudy chodím, takže jsem s radostí návrh přijala. Čauky Mňauky najdete blízko ulice a zastávky Stodolní v centru města. Pokud pojedete MHD, doporučuju spíše vystoupit na zastávce Důl Jindřich, odkud je to pěšky opravdu kousíček. Kavárnu nemůžete minout, protože má výlohu do ulice a poutač s kočkou. Uvnitř se nachází velký světlý interiér s příjemným posezením a kočičími škrabadly. Stálými oyvateli je 11 kočiček , třeba mainská mývalí, nebo ragdollka. O kočičí pozornost jsem vůbec nemusela žadonit , při příchodu jsem byla totiž podsednuta fešným Banánem, který se rozhodl, že křeslo budem sdílet spolu. Po celou dobu návštěvy se z místa téměř nehnul a nechal se hladit. Další kočičáci nezůstali pozadu; můžu říct, že jsme měly štěstí, protož...

aneb první jarní life update. Poslední dobou si všímám, že skoro vůbec nevyhledávám sociální média. Stačí mi zběžně prolétnout feed a zprávy, po více info se nepídím. O to víc jsem teď žila offline. Navštívila jsem babičky, prosmrkala s rýmou pár dní, poležela si doma s vytrhlou osmičkou, prošla se s přítelem po Hukvaldech, viděla kamarády, vyzkoušela čištění vlasů s Malibu C, zašla jsem do divadla Mír… A musím říct, že momentálně mi takto žít stačí 🙂 Ve chvíli. kdy blog začal mít více čtenosti, a přílákal nové čtenáře, jsem se stáhla. Souvisí to s faktem, že doma bývám kvůli práci často až večer, a po celodenním čumění do PC se mi nechce ještě datlovat do klávesnice doma. Tímhle článkem jsem vás jenom chtěla pozdravit. Budu ráda, když mi napíšete, jaké je zatím vaše jaro, a co zajímavého jste v posledních dnech dělali 🙂 Náhled: Photo by  Joel Holland  on  Unsplash P. S. Dejte si na Hukvaldech frgál v místní pekárně! Je to velká mňamka! P. P. S. Čištění vlasů můžu jenom doporuč...

Příběh o nezlomné a statečné Anně, se kterou si osud krutě pohrál, ale ona přesto věří v lepší zítřky. Na Databázi knih je dílo ohodnoceno krásnými 92 procenty. Nedivím se. Co se mi na Heřmánkovém údolí líbilo, byl jednozačně příběh s reálnými základy. I kdyby si ho autorka vymyslela, píše tak přesvědčivě , že bych mu uvěřila. Chronologický popis událostí střídá retrospektiva, čtenář tak dojde do současného života hlavní postavy. Děj začíná ve chvíli, kdy Anna krátce po druhé světové válce přicestuje do Československa. Jako sedmnáctiletá Ruska přichází do neznámého prostředí z důvodu repatriace. Nikoho tu nezná a rodina ji nepřivítá tak, jak si představovala. Brzy pozná, že s polehnout se musí hlavně sama na sebe , a že nové prostředí rozhodně neznamená konec těžkým dnům. Přes všechny překážky však zůstane silná na duchu a prožije naplněný život 🙂 Knížku jsem přečetla jedním dechem . Bylo pro mě obohacující číst takto silný životní příběh poznamenaný dějinami. V kontextu dnešních d...

aneb, co mě zaujalo za poslední tři měsíce. Bábovky Filmové zpracování stejnojmenné knihy Radky Třeštíkové. Propojené osudy několika žen, životní fuckupy i radostné chvilky. Český multižánrový film, který neurazí 🙂 Hodnocení 7/10. 2. (Ne)obyčejný kluk Děsně milý + dojemný rodinný snímek o klukovi jménem August, který se narodil s vadou obličeje (natočený taktéž na námět stejnojmenné knihy). Děj začíná ve chvíli, kdy August nastupuje poprvé do běžné školy a učí se vycházet v kolektivu. Velkým plusem filmu je rozhodně hvězdné obsazení a sympatický hlavní hrdina 🙂 Hodnocení 9/10. 3. Láska je slepá 2. Sociální experiment, ze kterého může vzniknout životní láska. Letos už podruhé. Proklikala jsem nejdůležitější momenty. I ty mi stačily k tomu, abych pochopila, že Shake je idiot! (Fandím páru Jarett +Iyanna) Hodnocení 4/10. 4. Gump Český rodinný film na motivy knihy o osudu nechtěného pejska Gumpa. Dojemný a milý příběh, u kterého jsem spotřebovala tunu kapesníků. Někteří lidi jsou hro...

22. 2. 2022 jsem jela do Brna na trhání osmičky. O den později začala válka na Ukrajině, a „normální“ svět byl v tahu. První tři dny jsem vnímala dost intenzivně. Pomohl tomu fakt, že jsem po extrakci byla doma a veškeré dění sledovala online. Doteď ráno mezi prvními věcmi scrolluju zprávy ; žije Zelenskyj? Stojí Ukrajina? Myslím, že dost lidí vnímá tuhle dobu stejně. Mísí se ve mně pocit beznaděje, strach, smutek a úzkost. Na druhou stranu; dojímá mě vlna solidarity, která se Českem zvedla. Sama jsem si pokládala otázku, jak nejlépe pomoci. Nakonec jsem poslala penízky na účet Člověka v tísni. Spousta věcí mi teď přijde malicherná a nevím, jaký způsobem se chovat, aby to bylo „správně“. Zastávám však názor, že žít by se mělo dál dokud to jde. Neříkám neřešme Ukrajinu, ale já osobně nebudu panikařit a klepat se doma, což ve svém okolí vidím. Zprávy si teď dávkuju a snažím se zachovat chladnou hlavu ve chvíli, kdy támhle staví bunkr a skupují jodové tablety. Je to hrozná dob...