Glitter Shard

Zvláštní nadpis, já vím. Ale je to tak. Potom, co začal smrkat přítel, dohnalo podzimní nachlazení i mě. A tak tu teď sedím v posteli, zase o rok starší a smrkám tak, že bych určo vyhrála soutěž o největšího smrkače. Zvláštní narozky. Nejdřív jsem byla trochu smutná, protože díky marodění sešlo z návštěvy příbuzných a posezení na running sushi. Na něj jsem se těšila od poslední návštěvy running sushi dva měsíce zpátky. Jsem žrout, uznávám. Teď už smutná nejsem. Přítel se mi snaží udělat tenhle den hezký, a za to fakt dík. Ráno mi připravil snídani, pak jsem mohla vybrat co objednáme k obědu (jasně, že pizzu!), zajel mi do obchodu pro nafukovací dvacet pětku (už je mi dost let na to, abych tuhle klišé fotku měla) a jako dárek jsem dostala kabelku Lisa Black od firmy Vasky , kterou jsem moc chtěla. Nakonec jsme společně zpatlali čokoládové sušenky jako dezert. Přes celý den mi zvoní a pípá telefon a připomíná mi, že jsou tu i další lidi, co si na mě dneska vzpomněli, a to je ...

Tak tu máme podzim. Jak ho zatím vnímáte? Já jsem momentálně nachlazená a tak volno, které jsem si v práci vzala trávím doma. Kdybych však měla odpovědět na úvodní otázku, tak já osobně vnímám podzim pozitivně. Jednak mám zítra narozky a taky musím přiznat, že mi vůbec nevadí být zalezlá v upršeném a vlezlém počasí doma. V takové dny razím heslo „Netflix and chill“. Dneska vám proto chci předat několik tipů na pořady a profily, které mě momentálně baví 😊 Seriály a filmy na Netflixu : Yesterday a Zkouška ohněm = Dva filmy, které nikdo moc nezná, ale stojí za to. Láska ve spektru 2. řada = Dokumentární reality show o mladých lidech s různým typem autismu, kteří hledají lásku. Sex Education 3. řada = Už to není, co to bývalo, ale pořád to ujde. Baví mě role Erika a hudební podkres. Můj vysvlečenej deník = Starší český film o puberťačce Johaně a jejím životě. Knížka i film je super! Sexy příšery = Randění trochu jinak. Reality show o hledání partnera v různorodých kos...

Tahle knížka si mě přitáhla titanicovou tematikou. Zajímá mě totiž všechno, co se téhle lodní katastrofy týká. Čekala jsem příběh odehrávající se na lodi. Nakonec souvislost s Titanicem chápu spíše jako marketingové lákadlo. Sestry Delia a Nora jsou Irky žijící na chudé farmě. Obě touží po dobružství a odchodu z domova, ale každá z jiného důvodu. Příležitost jak změnit svůj život najdou v plavbě do New Yorku, kde na ně čeká nová práce. Delia má pracovat jako služebná, Nora na pozici guvernantky. Jenže Titanic se po cestě potopí. Pár dní po katastrofě se Delia ocitne sama v New Yorku, využije příležitosti a začne pracovat na místě Nory, za kterou se vydává. Jenže lež má krátké nohy. Navíc; co když Nora žije? Knížka se mi četla dobře. Když vynechám část o potopení lodi, byla to taková milá romantická pohádka se zajímavým námětem a krásnou obálkou. Pokud máte rádi příběhy na historickém základu, můžu jenom doporučit 🙂 Náhled: Canva.com

Mám novou knihovnickou zkušenost! Vysvětlím vám ji na názorném příkladu 😊 Čtenář si přes konto knihovny objedná knížku, kterou chce nachystat ze skladu do knihovny. Tahle služba může být placená, stojí v řádu korun. Stiskem tlačítka „objednat“ se začnou dít věci.   Mně jako knihovnici vyjede objednávka z přístroje. Na ní vidím jméno čtenáře a název požadované knížky opatřený podpisovou značkou; signaturou (tzn. kombinací čísel) a čárovým kódem. V té chvíli se vydám do hlubin skladu. Zahraju si na Sherlocka Holmese pátrajícího po knížce! Sklad si představte jako obrovskou místnost s řadou polic po obou stranách. V případě naší knihovny je to místnost bez oken. Jen ticho a nekonečné řady knížek. Když se zhasne – brrr! Podle způsobu řazení fondu vím, v jaké skupině hledat . Někdy to jde hůř, jindy líp. Obzvlášť když se vloudí chybka a knížka je špatně zařazená. Ve chvíli, kdy titul najdu, vložím do něj lísteček s objednávkou. Můžu ji čtenáři naservírovat k...

Budem se s přítelem stěhovat. Zpátky do rodného kraje. Se stěhováním souvisí fakt, že hledáme nové bydlení + já hledám novou práci. Původně jsem články o našem velkém přesunu plánovala jako celou sérii (což možná i ve výsledku bude). Odstartovat jsem ji chtěla  postem o nekonečném a únavném hledání práce. V té chvíli jsem ještě netušila, že budu mít možnost udělat Brnu papá už za 14 dní odteď. Co se nakonec semlelo, a jak to se stěhováním vypadá, najdete v dnešním článku. Předevčírem jsem byla na dvou pohovorech. Jeden se týkal práce ve službách, druhý job byl pro mezinárodní korporát. Šanci dostat se na pohovor jsem po dvaceti rozeslaných životopisech brala jako zázrak. Téměř nikdo se totiž neobtěžoval odepsat nazpátek.  Vzala jsem si volno v knihovně a vydala se o 200 km dál. Z jednoho pohovoru jsem měla pocit lepší, při druhém  jsem si připadala trošku jako Alenka v říši divů . Výzva “řekněte něco vtipného, nebo veselého, ať na vás nikdy nezapomenu”, mě straší ještě teď.  Ze ...

Včera jsme měli moc fajn den. Využili jsme s přítelem krásného počasí a faktu, že máme auto. Cíl našeho výletu byla Pálava a dvě hradní zříceniny; Sirotčí hrádek a Děvičky. Obojí je od sebe vzdálené asi 5 km jedním směrem. Výlet to byl suprový, ale nářočný. Obzvlášť po shnilých korona časech, kdy pohyb byl spíš sprosté slovo. Přibližně dvanáctikilometrová “procházka” však za to stála. Odměnou nám byly krásné výhledy do okolí (hlavně na vodní nádrž Nové Mlýny), pobyt v lese a dobrý pocit z protažení kostí. Nutně jsem si potřebovala vyčistit hlavu. Jediné, co mě trošku mrzelo byl fakt, že do vyhlášeného café Fara jsme se kvůli obsazenosti nedostali. Taky mě překvapilo, že v okolí Klentnice v podstatě není kde zajít na oběd. Východisko nabízí nedaleký Mikulov , protože ale víme, jak bývá plný, radši jsme tam nejeli. Hladoví jsme nakonec sjeli až do Pasohlávek. Návštěva restaurace však za to nestála, restaurační doporučení proto výjimečně vynechám. Na druhou stranu; přímo v ...

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Čím dál víc internetových tvůrců si za svůj obsah nechává platit. A já se ptám; je to dobře, nebo špatně? Na jednu stranu mi to přijde logické. Tvůrci do obsahu vkládají úsilí, čas a mnohdy i nemalé peníze proto, abychom je sledovali. Zadarmo ani kuře nehrabe. Výdělky navíc komplikují podmínky třeba na YouTube. Na druhou; kdybych měla podpořit každého koho občas sleduju, stálo by mě to dost peněz. Poplatek za členskou sekci se totiž dost často pohybuje od stovky výš a platí se každý měsíc. Podpora deseti tvůrců by tak znamenala nejmíň tisícovku… Argumentem, proč tvůrce nepodpořit je pro mě i fakt, že si hodně vybírám, co si vlastně pustím, nebo poslechnu. Po zaplacení poplatku bych se dostala ke všemu, co můj oblíbenec nabízí. To znamená i k obsahu, který nechci . Vyplatilo by se to? Momentálně sleduju, kam se celá situace vyvine a doufám, že se nedostanem do bodu, kdy za každé video, článek, nebo podcast budem muset zaplatit. A kdyby na to pře...

To jsou samé knihotipy, výlety, zero waste móda, a tak nějak se stalo, že o vlastním životě nepíšu už vůbec. Proč? Vysvětlím vám, jak to u mě chodí. Ve chvíli, kdy se cítím ouvej, proberu to nejdřív doma a pak žhavím dráty s babičkama. Následně trávím dlouhé minuty hovorem s kámoškama, nebo se ségrou, protože víc hlav, víc ví. Opakovat životní útrapy znova na blogu, se tak pro mě stává vysilujícím. Prostě se mi do toho nechce. Momentálně vám tak musí stačit info, že toho v soukromí řeším víc než dost. Až přijde chvíle, kdy se to všechno vykrystalizuje, pokusím se o tom všem něco sepsat. Myslím, že jeden článek stačit nebude. Zachovejte mi přízeň 🙂