Je mi 25 a narozky trávím v posteli
Zvláštní nadpis, já vím. Ale je to tak. Potom, co začal smrkat přítel, dohnalo podzimní nachlazení i mě. A tak tu teď sedím v posteli, zase o rok starší a smrkám tak, že bych určo vyhrála soutěž o největšího smrkače. Zvláštní narozky.
Nejdřív jsem byla trochu smutná, protože díky marodění sešlo z návštěvy příbuzných a posezení na running sushi. Na něj jsem se těšila od poslední návštěvy running sushi dva měsíce zpátky. Jsem žrout, uznávám.
Teď už smutná nejsem. Přítel se mi snaží udělat tenhle den hezký, a za to fakt dík. Ráno mi připravil snídani, pak jsem mohla vybrat co objednáme k obědu (jasně, že pizzu!), zajel mi do obchodu pro nafukovací dvacet pětku (už je mi dost let na to, abych tuhle klišé fotku měla) a jako dárek jsem dostala kabelku Lisa Black od firmy Vasky, kterou jsem moc chtěla. Nakonec jsme společně zpatlali čokoládové sušenky jako dezert.
Přes celý den mi zvoní a pípá telefon a připomíná mi, že jsou tu i další lidi, co si na mě dneska vzpomněli, a to je moc fajn pocit. V patnácti jsem si sice myslela, že v téhle chvíli už budu mít vystudovaného magistra (nestalo se), zahnízdím s děckem a manželem (nestalo se) a směr mého života bude více jistější, ale asi jsem tam, kde mám být (to znamená s přítelem, bez děcka a na další životní křižovatce).
Kdybych měla mít nějaké narozeninové přání, tak by to byly tyhle: ať brzy dosmrkám a můžu jít v pondělí do práce. Ať postupně tyhle narozky oslavím s blízkými, a ať se co nejdříve dostanu na running sushi . Taky bych si přala aby nám na podzim zase nezavřeli divadla, protože už mám koupené lístky. Když se do toho zvládnem v klidu na konci roku přestěhovat + najdu novou príma práci, bude to skvělé. Snad to všechno vyjde 🙂
Táhne mi na 30, už je to tak.
Komentáře
Okomentovat