Pohovory (nehovory), stěhování a nová práce

Budem se s přítelem stěhovat. Zpátky do rodného kraje. Se stěhováním souvisí fakt, že hledáme nové bydlení + já hledám novou práci. Původně jsem články o našem velkém přesunu plánovala jako celou sérii (což možná i ve výsledku bude). Odstartovat jsem ji chtěla  postem o nekonečném a únavném hledání práce. V té chvíli jsem ještě netušila, že budu mít možnost udělat Brnu papá už za 14 dní odteď. Co se nakonec semlelo, a jak to se stěhováním vypadá, najdete v dnešním článku.

Předevčírem jsem byla na dvou pohovorech. Jeden se týkal práce ve službách, druhý job byl pro mezinárodní korporát. Šanci dostat se na pohovor jsem po dvaceti rozeslaných životopisech brala jako zázrak. Téměř nikdo se totiž neobtěžoval odepsat nazpátek. 

Vzala jsem si volno v knihovně a vydala se o 200 km dál. Z jednoho pohovoru jsem měla pocit lepší, při druhém  jsem si připadala trošku jako Alenka v říši divů. Výzva “řekněte něco vtipného, nebo veselého, ať na vás nikdy nezapomenu”, mě straší ještě teď. 

Ze služeb mi práci nabídli hned, korporát je ještě v řešení. Nicméně, služby jsem po důkladném zvážení odmítla. Bohužel to z velké části bylo kvůli penězům, nabídli mi totiž něco málo nad minimální mzdu. Hodně pravděpodobně odmítnu i korporát. Sbalit svůj šestiletý život v Brně za 14 dní je těžké a komplikované, není to nabídka pro kterou bych to udělala.

A tak jsem prozatím vyměnila jistotu a dobrodružství v novém městě za “nudu v Brně”. Nějaký pátek tu ještě pobudu(eme). Nejpozději v prosinci však definitivně zvedáme kotvy. Začne nová etapa našich životů!

P. S. Co je pro vás důležité, když si hledáte novou práci? Je to plat, kolektiv, pracovní doba, nebo něco jiného :)?