Glitter Shard

O 21. století se mluví jako o době informačního věku. Informace a různé zprávy se na nás valí rychlostí blesku a ve velké míře. Jsou dostupnější víc než kdy dříve a často je získáváme „zadarmo“*. Může být těžké se v nich vyznat a udržet si zdravý rozum. V dnešním článku vám proto zkusím poradit, jak se v informačním moři neutopit, a přesto v něm plavat 😊 *Ve skutečnosti za ně často “platíme” svými osobními údaji. Tady jsou moje 3 osvědčené tipy: Sledujte zprávy, ale s mírou! Znám domácnosti, kde ráno čtou noviny, přes den poslouchají zpravodajství v rádiu a večer končí u postupného přepínaní na všechny hlavní zprávy. Z toho by jeden zblbnul! Mně osobně stačí projet novinky na netu. A to na chvilku –max 2x denně. Televizi nemám, noviny čtu jen u babiček a rádio moc neposlouchám. I tak vím, co se děje. #uklidsinainstagramu: Tenhle # vytvořila dávněji Tereza Salte. Jde v něm o to, že minimálně jednou promažete insta účty, které už vás nebaví a nechcete ...

Dneska mám pro vás historku z edice Tohle nevymyslíš. A rozhodně nenaplánuješ. Povím vám o tom, jak jsme včera šli na rozhlednu Babí lom a zažili zvláštní setkání. Mám z něj hrůzu ještě teď. O Babím lomu jsem psala už dříve tady. Je to sympatická, ale trošku adrenalinová procházka kousek za Brnem. Když je hezké počasí (jakože včera nebylo), z rozhledny jde krásně vidět na Brno a přilehlé okolí. Cesta tam nenaznačovala, že zažijeme něco zvláštního. Teda až na snahu nehodit držku na zmrzlé ploše. Vtipkovali jsme na téma kořenový vězeň , sem tam potkali pár lidí a úspěšně vyšli až na rozhlednu. Cestou zpátky přišlo vzrůšo. Byli jsme asi kilometr a půl od obce Lelekovice uvnitř lesa. Zrovna nás minul mladý pár a široko daleko nikde nikdo. Do ticha se najednou ozval divný dusot. Vzápětí asi sto metrů od nás proběhlo sedm divočáků. Zamrzla jsem na místě a absolutně nevěděla, co dělat. Už chápu usloví “krve by se ve mně nedořezal!” Smrt v očích a sevřené hrdlo. Na...

O knihovnictví i knihovnících mají lidi dost často zkreslené představy. Díky práci a studiu teď do věci vidím o trochu víc. Proto mě napadlo několik domněnek sepsat a zkusit odpovědět, jestli jsou pravdivé, nebo lživé. Vybírám z toho, co jsem si kdysi sama myslela, nebo jsem různě zaslechla. Knihovna je nuda: Spíše LEŽ. Myslím, že je to hodně o přístupu knihovníků, velikosti knihovny, vedení (a bohužel taky penězích) . V knihovnách to může žít a často se tak i děje. Pořádají se kulturní akce, workshopy, vytváří se celo knihovnické hry (i o ceny), zakládají se senior/dětské kluby …. Mrkněte se, jak to dělají třeba v  Třinci , nebo  Hradci Králové . 2. Knihovníci vydělají málo: Spíše PRAVDA. Otázka je, co je málo? V kultuře obecně jsou finance problémem a knihovníci nejsou jediní, kteří by podle mě zasloužili lepší výplatu. Není žádným tajemstvím, že knihovnická práce se odměňuje buď tabulkovým platem pro státní zaměstnance (myslím, že skoro vždycky), nebo je ...

Nedávno jsem začala pracovat jako zaměstnanec. Ne brigádník. Moje první práce! A navíc v knihovně, což je jedno z mých nejoblíbenějších míst! Zajímá vás, jak se mi tam líbí, a co se na tomhle místě děje v době lockdownové? Dneska to s vámi proberu 😊 Do knihovny jsem nastupovala celkem nervózní. Musím uznat, že korona mi v tomhle přišla vhod. Měli jsme zavřeno pro veřejnost , takže směny byly klidnější. Lidi nám házeli výpůjčky do biblioboxu, já je pak spolu s kolegy odepisovala ze čtenářského konta, učila jsem se pracovat s knihovním systémem, řadit knížky do regálu a průběžně jsem zvedala telefony na informační lince. Každý den nám volalo několik čtenářů , které nejvíce zajímalo kdy otevřeme (nevěděli jsme), jak si můžou prodloužit výpůjčky, a jak se dostat do Národní digitální knihovny. Zvedat telefony mě bavilo, ale je celkem těžké, rychle a správně zareagovat na dotaz. Nějak jsem se s tím poprala. Teď začíná být práce akčnější. Od 15. 2. můžou...

Dneska jsem pro vás vybrala pecku, která je přeložena nejméně do 30 jazyků, sbírá jednu knižní cenu za druhou a sklízí mezinárodní úspěch. Autorka ji napsala ve 40 letech jako svoji prvotinu. Tohle mě převapilo! Hlavní postavou knížky je skoro třicetiletá Eleanor. Účetní v grafické firmě, která nemá ráda lidi a všechno zvládá sama. V pracovním kolektivu platí za mimoně, protože se oblíká dost nemoderně, moc nemluví a chová se jako ledová královna/asociál. Kdyby nepřišla do práce, nikdo by si toho ani nevšiml. Jenže… Pod tvrdou slupkou se skrývá osamělá žena se špatným dětstvím a šrámy na duši i těle, která traumata utápí po nocích v alkoholu. Teda až do chvíle, než se platonicky zamiluje. To ji nakopne znovu žít a donutí propíchnout nepřístupnou bublinu. Od tohohle románu jsem nic moc nečekala, ale příjemně mě překvapil. Autorka je skvělá vypravěčka a píše dost čtivě. Stránky ubíhají v podsatě samy. Zaujala mě psychologie hlavní postavy . Musí být těžké takto žít a t...

Co začala korona, několikrát jsem uvažovala nad tím, jak musela v zrůst produkce jednorázového odpadu. A nejsou to jenom roušky a respirátory, ale i rukavice, plastové kelímky a krabičky… Napadlo vás to taky? Na jednu stranu to beru jako daň doby. Na druhou mě to děsí, hlavně když si uvědomím, že korona je celosvětový průser = mnohem více odpadu , se kterým jsme už předtím měli problém. Jak ho likvidují a kam ho dávají? Co bude, až tohle šílenství skončí? Samé otázky. S tématem pak souvisí i další myšlenka: je zvláštní, jak rychle jsme jako společnost z „eko módu“, kdy se málem kamenovalo za jednorázový kelímek, přehodili na „neeko režim“, kdy bereme jako něco normálního podpořit podnikatele obědem do plastové krabičky. Čím dýl ale situace trvá, uvědomuju si jednu věc. Zatímco korona jednou „skončí“ (tím myslím hlavně rozvolnění opatření, ne vymizení viru), s jejími dopady na psychiku, ekologii a život se nejspíše budem muset v budoucnu zabývat spolu se vším, co jsme jako ...

Po delší době si dneska dáme jeden sekáčový kousek. Na instagramovém účtu  Crashily se mi totiž nedávno podařilo ulovit tuhle sukni za 369 Kč (značka Grace Karin ). Strašný kýč, já vím. Ale když mně se podobné věci fakt líbí a přijdou mi celkem originální 😊 Fotka je zásluha Domči . Musela jsem ji prostě mít a těším se, až v ní půjdu ven!

Do dnešních Knižních radostí jsem pro vás nachystala dva tipy –⁠ marketingovou „příručku“ a dvanáct příběhů žen, které se potkaly v Bohnicích. Začnu s tipem číslo jedna  – knížkou Jak na sítě, vhodnou pro začínající + pokročilejší uživatele sociálních sítí, a taky pro správu firemních (těch hlavně) a osobních profilů na nich. Líbilo se mi moderní zpracování, časté odkazování na mého oblíbence Austina Kleona , a taky praktické ukázky z české a zahraniční marketingové praxe.  Ocenila jsem i „návody“, jak se sockama pracovat co nejefektivněji a vysvětlení, jak pochopit jejich uživatele. Text je napsaný lidsky, čtivě, přečtené know-how zvládne člověk vyzkoušet hned v praxi. Několik věcí jsem si z textu vypsala , něco se dozvěděla, co mě moc nezajímalo, to jsem přeskočila. Určitě utracených peněz nelituju a věřím, že se ke knížce ještě někdy vrátím. Edna Nová se netají tím, že trpěla těžkými depresemi, podstoupila léčbu elektrošoky a strávila pět měsíců v...