Setkání s divočáky

Dneska mám pro vás historku z edice Tohle nevymyslíš. A rozhodně nenaplánuješ. Povím vám o tom, jak jsme včera šli na rozhlednu Babí lom a zažili zvláštní setkání. Mám z něj hrůzu ještě teď.

O Babím lomu jsem psala už dříve tady. Je to sympatická, ale trošku adrenalinová procházka kousek za Brnem. Když je hezké počasí (jakože včera nebylo), z rozhledny jde krásně vidět na Brno a přilehlé okolí. Cesta tam nenaznačovala, že zažijeme něco zvláštního. Teda až na snahu nehodit držku na zmrzlé ploše. Vtipkovali jsme na téma kořenový vězeň, sem tam potkali pár lidí a úspěšně vyšli až na rozhlednu.

Cestou zpátky přišlo vzrůšo. Byli jsme asi kilometr a půl od obce Lelekovice uvnitř lesa. Zrovna nás minul mladý pár a široko daleko nikde nikdo. Do ticha se najednou ozval divný dusot. Vzápětí asi sto metrů od nás proběhlo sedm divočáků.

Zamrzla jsem na místě a absolutně nevěděla, co dělat. Už chápu usloví “krve by se ve mně nedořezal!” Smrt v očích a sevřené hrdlo. Naštěstí zasáhl přítel a zavelel zůstat stát. Divočáci v klidu proběhli kolem a mířili dál do lesa. Těch pár sekund bylo nekonečných. Nemyslím, že by nám ublížili (mladé neměli), ale stejně bych si tohle setkání radši odpustila. Takovou adrenalinovou procházku jsem nezažila dlouho! Kam se hrabou zvířecí stopy!

P.S. Náhled a fotky jsou z Babího lomu v létě minulého roku. Autorem je můj přítel.

P.P.S. Jestli máte podobnou historku s obyvateli lesa, jsem s ní! Ať nevypadám jako jediný pose*outka 🙂