Glitter Shard

Přináším vám poslední historky ze zákazníky! Dneska jsem mohla mít nové dva nápadníky. Zákazník č. 1 Loudil: „Slečno, dáte mi na sebe číslo?“ *pohled mlsného kocoura* „Nedám.“ „Já bych vás chtěl někam pozvat.“ „Ne.“ (diskuze pokračuje další minutu, nebo dvě, zákazník číslo nevyloudí). Zákazník č. 2 Ožungr Zážitek, který mi nebyl vůbec příjemný, ale jsem pyšná, jak jsem to ustála! Na pobočce jsem byla k večeru sama. Venku tma jak v řiti. Najednou se dovnitř vpotácí totálně ožralý chlápek s pivem v jedné, a flaškou tuzemáku v druhé ruce. Obsloužím ho, a přeju si, aby co nejdřív přišel další zákazník. Jako na potvoru nikdo nejde. „Slečno, vy jste tak hezká! Nechcete doprovodit domů?“ *nabízí mi tuzemák* „Ne.“ (V hlavě mi jedou poučky z profilu Moderní sebeobrana ). Chlápek začne být dotěrný, snažím se konverzaci udržet na profesní úrovni, a okatě dávat najevo svůj milostný nezájem. Uběhnou dlouhé minuty, kdy mi chválí vlasy, obličej, postavu… ) „Nebojíte se tu tak sama? V okolí se po...

Včera jsem si uvědomila, že se v současné práci blížím k nezvratnému konci. Spočítala jsem si zbylé pracovní dny, a dostala se na číslo 14! Posledních 14 směn! Neuvěřitelné! Moje odcházení je tak za rohem. Úplně poslední den musím předat pokladnu, vrátit klíče a pracovní oblečení, a taky se rozloučit s kolegy. Pociťuju lehkou nostalgii, ale pořád si stojím za tím, že dělám dobře. Když totiž váhám, stačí si vzpomenout třeba na to, jak nám zákazníci nadávali do kosočtverců, posílali nás do zádele, nebo si vylívali zlost za něco, co neovlivníme. Hned se mi odchází líp 🙂 Tak ať jsou ty poslední dny co nejvíce v klidu! Náhled: Photo by  Marten Bjork  on  Unsplash

Tradiční výběr nejlepších titulů, které mi letos přišly pod ruku. K dnešnímu dni jsem pro letošek přečetla 40 knih . Číslo do konce roku už moc nezvýším, momentálně však finišuju nového Ziburu, který do seznamu není započítaný. Četla jsem po(co)vidové novinky, stejně jako se vracela ke starším kouskům. Romány, fejetony i thrillery. Můj čtenářský vkus je zkrátka nevyhraněný. Jdeme na výběr: Všechny cesty vedou do Santiaga, Ladislav Zibura: Zdaleka nejosobnější autorův cestopis. Tentokrát o putování na poutnické stezce sv. Jakuba. Kniha vážnější, dospělejší, ale pořád milá a čtivá. Plná osudů a příběhů zajímavých lidí, které Ladislav na cestě potkal. Zrovna dočítám. Hrdý Budžes, Irena Dousková: Když je mi smutno, nebo jen zkrátka nevím, co číst, vracím se k jedné ze svých nejoblíbenějších knížek. Román z prostředí komunismu o dětství malé Helenky z herecké rodiny prostě miluju! Super vtipná, ale i vážná knížka, která mě pokaždé chytne za srdce. Znám ji nazpaměť. Příští rok mám koupené v...

Jak se žije s opakujícími se potížemi, které pořádně otravují den? Je normální být sem tam nemocný. Za normální však nepovažuju, když se určitý zdravotní problém vrací každý měsíc, sotva ho vyléčíte. Snadno se pak může stát, že u doktora jste jako doma a předepisované léky po čase ztratí účinnost. Takový je můj svět posledních pár let. V nejhorším období jsem v ordinaci byla opravdu každý měsíc, a s každou další návštěvou se cítila hůř. Bezradná já, bezradný doktor. Vyšetření, přeléčení, a po čase vše zpět. Smířit se se svými obtížemi však nehodlám a tak hledám cesty, jak ze začarovaného kruhu definitivně ven. Za sebou mám i zkušenosti s alternativní medicínou : homeopatika, bylinkáři, šamani. Bohužel zatím nic nepomohlo natrvalo a některá setkání bych si i odpustila. Aktuálně docházím do centra TČM . Momentálně nedokážu posoudit, jestli mi předepsaná terapie pomáhá. Užívám ji krátce. Poprvé na mě však koukají jako na celistvou bytos t. Neřeší se jenom konkrétní obtíže, ale člověk jak...