Glitter Shard

Ludmila, Věra a Amálie jsou tři ženy z jedné rodiny. Každá z nich vyrůstala v jiném období; od tuhého komunismu až do porevolučních let. Z toho důvodu je časová linka v knížce rozsáhlá, střídá se minulost se současností, a děj končí v roce 2021. Ludmila je sečtělá uzavřená podivínka, která nikdy nevychází z domu. Amálie je svobodomyslná rebelka s uměleckými vlohy, a pro Věru je typické introvertní chování a samotářský způsob života. Když přijde covid, Věra tráví doma ještě více času než předtím. Využije ho tak, že začne postupně rozplétat zapeklitý příběh vlastní rodiny. Příběh, kdy neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a s každou ranou osudu se její příbuzní museli vypořádat po svém. Pro mě osobně to bylo už páté setkání s knížkou Barbory Šťastné. Autorku mám na seznamu svých českých oblíbenců, a ráda si přečtu každou její knihu. Samotářky se mi četly dobře. Děj je sice spletitý, ale má spád, takže jsem stránky přelouskala za pár dní. Občas jsem se sice ztratila v počtu posta...

Tip na dva zajímavé kousky k přečtení: Delphine a její nový začátek, Beth Morrey: 28letá Delphine byla vždycky považovaná za inteligentní a nadějnou studentku se zářnou budoucností. Jenže v 16 letech nečekaně otěhotní, opustí školu a naplno se vrhne do role matky a pečovatelky svého otce. Ve chvíli, kdy je její dcera Em už větší, Delphine se pokusí začít znovu a změní svůj život k lepšímu. Román o vztahu matky s dcerou, přátelství a vůli jít za svými sny 🙂 Byl to hezký příběh s hlubokými myšlenkami, který se mi četl dobře. Měl slabší pasáže, ale ve výsledku to bylo fajn. Hlavní hrdinka Delphine mi byla sympatická, stejně tak její dcera Em. Líbila se mi taky propracovanost vedlejších postav, a smeknout musím před krásnou obálkou. Vztahy a pasti, Honza Vojtko: Pojďme si na rovinu říct, že populárně-naučná literatura čtenáře nevtáhne tolik jako beletrie. Nicméně; dozvěděla jsem se několik zajímavých poznatků a knížka mě nezklamala. V novince párového terapeuta Vojtka zjistíte, do jakých ...

Tak jsem vám chtěla dát tip na zajímavý podnik, jenže mi došlo, že prostě nejsem foodbloger 🙂 Prostě a jednoduše; Kdo chce zažít kousek Paříže v srdci Ostravy, ať se vydá do Crosissant House , kde pečou voňavé croissanty různých druhů a náplní. Co takhle pistáciový, karamelový, nebo malinový kus? Já jsem zvolila karamelový, zapila ho lattéčkem a byla spokojená. Konečně jsme totiž s přítelem využili dárkový voucher na croissanty dle vlastního výběru. Je dobré vědět, že podnik je to maličký, míst na sezení tu moc není, nicméně croissant vám můžou zabalit i s sebou. Otevřeno je i o víkendu (kromě neděle), a odnést domů si můžete taky ovocné víno z firmy Rybízák. Mně osobně je Croissant House sympatický. Mám ráda podniky, které se liší a přijdou se zajímavým konceptem. Určitě jsem nenavštívila naposledy. A kdo zná další zajímavý foodtip napříč ČR, může ho napsat do komentářů 🙂 Vím třeba, že existuje polívkárna, špagetárna, smažárna (místo, kde prodávají smažené sýry), pelmeškárna, kobl...

Rok se s rokem sešel, a pomalu se blíží čas letní dovolené. Původně jsme s přítelem plánovali zase moře, nakonec to však vypadá, že zůstanem v Česku. Částečně kvůli drahotě. Jako první jsme vybrali lokalitu, kam vyrazíme. Letos to bude velký mišmaš. Chystáme se nabalit auto a jezdit z místa na místo. Dvě noci tam, tři noci tamhle a tak po celých 8 dní. Takhle akční dovolenou nepamatuju, tak uvidíme, jestli jsme to nepřepískli. Dalším bodem plánu je souhrn aktivit, které se v dané lokalitě dají dělat. S plánováním mi pomáhá Ziburova mapa výletních míst a web Kudyznudy . Chystáme se chodit po horách, navštívit ZOO, nebo třeba zajít na prohlídku zámku. Cestování si už neumím představit bez zastavení v některém z podniků doporučených Gastromapou. Přijde mi super, že Lukáš Hejlík projel celou ČR, takže možností, kde se najíst a napít najdete plno. Přítel chtěl jet na pas blind, nakonec jsme se domluvili na rezervaci několika ubytování (pro jistotu). Poslední roky ubytko dost často vybírám...

Dneska se vám svěřím s hodně trapným zážitkem. K nám do práce chodí v drtivé většině Češi. Když do dveří vejde cizinec, je to výjimka. A ta se stala zrovna tenhle týden, ve chvíli kdy jsem na pobočce byla sama a chodilo celkem dost lidí. Přistoupili ke mně dva týpci ze Srbska . Chtěli doporučit, co by za jeden den ve městě stihli, kde si mají zajít na pivo a tak. Rozuměla jsem všemu, ale s odpovědí v angličtině jsem byla v pasti. V příštích asi dvaceti minutách se mi kouřilo z hlavy, jelikož jsem horkotěžko skládala věty. Nemohla jsem si třeba vzpomenout, jak se řekne procházka! Trapas! Nakonec jsem jim za pomocí online map, letáčků a jízdních řádů doporučila asi čtyři věci. Jenže klukům to nestačilo, chtěli vědět pořád víc (podezřívám je, že sledují Kluky z Prahy ). Není nic horšího, než když chcete pomoct, jenže v mozku máte momentálně mlhu. Bylo to čím dál víc trapnější. Kluci pochopili, poděkovali a šli. Po dlouhé době jsem se cítila jak totální debil. Dala jsem si za úkol, že zno...

Rodinné drama z londýnského prostředí, to je knížka Slušní lidé. Pete a Maddie vychovávají Thea. Lucy s Milesem žijí s Davidem. Když prvnímu páru zazvoní u dveří soukromý detektiv, ještě netuší, jak velký je průšvih do kterého se právě dostali. Co když dítě, které milujete a vychováváte není ve skutečnosti vaše? Záměna dětí se potvrdí, zpočátku se oba páry snaží spolu vycházet a postupovat jednotně v řešení situace. Zanedlouho však jeden pár otočí, a začne házet zbylým rodičům klacky pod nohy. Tím se roztočí kolotoč policejních výslechů, soudních tahanic, psychologického nátlaku a taky strachu o život. Mám přečtené všechny knížky autora, tahle se mi líbila hodně. Příběh je dobře napsaný, uvěřitelný. S psychologií postav si na sebe pan Delaney upletl bič, ale zvládl to skvěle. Četla jsem se zaujetím a rychle, nicméně byly chvíle, kdy mě kniha tolik nebavila a přišla mi naivní. Palec nahoru dávám za krátké kapitoly, což mě naprosto vyhovuje. Závěr mě překvapil, přijde mi, že se všechno ...

Vyrazila jsem se na majáles s partou A. Po čase jsem partu A opustila, a zašla na vystoupení Jelena. V tom mi přijde zpráva. Kámoška z party B se ptá, jestli jsem na majálesu. Jak to ví? Že se na akci chystám jsem jí neříkala. Vzápětí mi přijde screen z mého článku. Aha! Tak ty taky čteš můj blog! Není to poprvé, co se mi podobná situace stala. Běžně zjišťuju, že zatímco sebejistě vykládám nad kafem historku, o které dotyčný na sto pro neslyšel, dotyčný si ji už dávno přečetl tady. Co z toho vyplývá? Dvě věci: Musím si dávat pozor, co sem píšu! Můj život v reálu dost často kopíruje ten na sítích. Celá situace mi tak přijde úsměvná . Zároveň mi však připomíná, že internetový prostor uživatele sociálních sítí, je bránou do našich životů a je jen na nás, na kolik ji otevřeme a pozvem druhé (i cizí) lidi dál… P. S. Na druhou stranu; přijdu si co se blogu a sociálních sítí týče otevřenější než předtím. Dokonce jsem zašla tak daleko, že jsem schopná malinko reagovat na svoje oblíbené ...

Dneska bych vyhrála Tak neváhej a toč! Vydala jsem se do obchodu se třema plátěnkama. Ty mi budou stačit, nalhávala jsem si. Přijdu do prodejny, všechny vozíky pryč, zbyl na mě větší košík. Nicméně jsem úspěšně nakoupila. U pokladny vyndávám zboží na pás, a najednou plesk! spadne mi jogurt. Krásně se rozprskne o podlahu. Tohle však není konec dramatu! Zvoní mi mobil, volá přítel. Ověšená taškama telefonuju. Najednou cítím, jako by mi něco teklo po zádech. Ujdu pár metrů, koukám co je, a v tom mi to dojde. Kapalina teče z nákupní tašky! Kap, kap, kap. Tu nejhorší katastrofu utřu zásobou papírových kapesníčků, naštěstí není kelímek od smetany bezedný. Nevím, jestli se smát, nebo brečet. Při likvidaci škod se mi část nákupu vysype na chodník. To je vrchol! Špinavá od smetany a zpocená až na zadku, nemůžu se dočkat až za sebou prásknu domovníma dveřma. Tenhle nákup byl vskutku nezapomenutelný zážitek. Náhled: canva.com

Turistika pro ty, kteří by rádi vyšli na kopec, ale nechtějí to přepísknout! Výlet začal setkáním u podchodu ve Frýdlantu nad Ostravicí vedle restaurace Park. Skupina se skládala ze mě, mého přítele, Káji s mužem a jejího psíka. Následně jsme vyrazili na Ondřejník po modré turistické značce. Hezky lesem, což je sice náročnější cesta než po asfaltce, ale nám to vůbec nevadilo. První trasu najdete tady. Nahoře na Ondřejníku bylo výjimečně málo lidí. Přispělo k tomu zamračené počasí, celkem zima a nedělní dopoledne. Posvačili jsme na lavičce, vyfotili se a vyrazili dál k hospůdce Opálená. Cesta vede asfaltkou po rovince, až ke konci těsně u hospůdky jsou kameny a sjezdovka, kterou musíte přejít. Na Opálené najdete příjemnou občerstvovací stanici, kde mimo jiné vaří a pečou, můžu doporučit. Z Ondřejníku na Opálenou jděte tudy. Kája naplánovala, že sejdeme dolů do Čeladné, navštívíme podnik Kovárna , a vrátíme se zpátky do FnO vlakem. Poslední trasu najdete tu. Z Opálené se jde taktéž...