Glitter Shard

Nikdo se neptal, ale tady to máte. Jak jde život? O práci se bavit nechci. Pokud se ptáš na soukromí, tak tam je všechno v pohodě. Poslední dobou se mi dařilo žít kulturně, postupně se dostávám ze ztráty Baxíka , a troufla bych si říct, že po vztahové stránce jde taky všechno dobře. Jsme spolu přes deset let, a prostě to klape. Nesmím zapomenout na kamarády, ti jsou pro mě skoro jako rodina a dělají můj život lepším. Pořád žádné děti a svatba? Pff, ne. Svatba je pro mě v tuhle chvíli přijatelnější možnost, děti zatím neplánujeme. Těžko říct, jestli vůbec někdy. A jak se ti daří psychicky? Většinu dní dobře. Mívám chvilkové chmury a úzkosti, ale rychle to přejde. Začala jsem chodit na terapii, platila si ji, ale po třetím setkání jsem to prozatím vzdala. Zklamal mě přístup terapeutky. Vlastně si nemyslím, že bych terapii momentálně akutně potřebovala, většinu dní jsem v pohodě. Plníš si sny? Snažím se. Ty menší “sny”, jako materiální věci, ať už to je oblečení, doplňky, knížk...

Poslední dva dny shrnuté v audio podobě 🙂 Důležité odkazy: Domčin blog , fashion charity shop P. S. Měla jsem problém se zvukem, takže to není ideální, ale zato autentické.

„Ahoj, já jsem Tereza, a vítám vás u reportáže z ostravského podcastového maratonu.“ Takhle bych mohla začít video, nebo aspoň reels, kdybych nebyla líná (se) natáčet, a necítila se přitom jako trapák. Protože ale líná jsem, a líp se cítím za klávesnicí ntb, zážitek z akce vám zprostředkuju psanou formou. Na podcastový maraton jsem dorazila v doprovodu svého přítele. Moc jsem se těšila. Přijeli totiž (kromě dalších) moji oblíbení tvůrci; Markéta Lukášková a její Příběh, který se opravdu stal, Jan a Tereza z Hodiny Dějepichu, nebo pan Klíma; legenda české žurnalistiky. Maraton zahájila Markéta; moje oblíbená spisovatelka a žena s chováním a oblíkáním, které je mi sympatické. Do Ostravy přivezla příběh o finském vojákovi v období 2. světové války, který frčel na pervitinu, což v té době nebylo nic zvláštního. Vystoupení pak doplnila o hádanku, a prostor byl i pro divácké Q&A. Sebrala jsem odvahu, a položila dva dotazy. Abyste pochopili; Markéta je poslední roky něco jako můj vzor, ta...

To jsem tak jednou mrkla na stránku kudyznudy, kde občas hledám inspiraci k výletům, a objevila zámek Štáblovice v MS kraji. Zámek s historií starou více než 500 let , který v posledních dvaceti letech prošel velkou rekonstrukcí pod soukromým vlastníkem, a poslední dva roky je otevřený veřejnosti. První pokus o návštěvu proběhl mezi velikonočními svátky. Kvůli velkému zájmu jsme se nedostali dovnitř v čas, který se nám hodil, takže jsme o týden později přijeli znova. O prohlídku jsem totiž moc stála. Lákala mě velikonoční výzdoba interiéru (platí až do konce dubna), průvodce v dobovém kostýmu a výklad obohacený o historii Velikonoc. Prohlídka probíhala v tradičních návštěvnických papučích (miluju!), prošli jsme cca 8 místností, bylo to fajn. Průvodce mluvil poutavě a nebylo to ve stylu “vpravo vidíte”. Velikonoční výzdoba byla třešničkou na dortu 🙂 Smekám před současným majitelem, odvedl opravdu obrovský kus dobré práce. V zámeckém areálu si můžete taky zajít na oběd,...

aneb život ve velké rodině se stínem Draca Malfoye v zádech. Tahle knížka byla magická! Od předmluvy Emmy Watson, až po závěrečný doslov mě bavilo ji číst, a zvládla jsem to asi za 3 dny. Tom Felton upřímně, zábavně a vtipně vzpomíná na svoje herecké začátky, život se třemi bratry a natáčení (nejen) Harryho Pottera (jak si to všechno může pamatovat?). Zmiňuje taky období, kdy se ztratil sám v sobě a prožíval těžké časy. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát, text sem tam doplní fotky. Nejedná se o ucelený příběh, ale o střípky z Tomova života. Upřímně jsem nečekala, že skvělý herec může být zároveň skvělým spisovatelem, a je to pro mě příjemné překvapení 🙂 Pochválit musím i vkusnou obálku, která se mi moc líbí. Podrženo, sečteno; pokud vás baví autobiografické knihy, a navíc jste potterfan, s touto nešlápnete vedle! Náhled: canva.com

Pojďme si říct, že jsem jedna z mála, kdo tenhle seriál neznal, a bylo načase to změnit. Na Hawaiiský ostrov v překrásném dni připlouvá loď s bohatými rekreanty, na které čekají usměvaví a milí zaměstnanci. Do luxusního resortu se vydává žena ztrápená ztrátou matky, novomanželé na líbánkách a taky manželé se dvěma puberťáky a kamarádkou jejich dcery. Ti všichni si chtějí užít ničím nerušenou týdenní dovolenou. Jenže už po příjezdu začnou vznikat první problémy. S přibývajícími dny se ostrovní klid stává vzácností. Na povrch se dostávají osobností rysy jednotlivých hostů, a pozlátko luxusu se pomalu hroutí. V kombinaci se servilitou zaměstnanců to vytvoří třaskavou směs způsobující, že na tuhle dovolenou nikdo z nich nezapomene. Má to spád, fajn dialogy a herce, kterým role padly jako prdel na hrnec. Stopáž je tak akorát, díly přiměřeně dlouhé (zvládla jsem i hodinu bez přetáčení, to je u mě co říct). Celou atmosféru dotváří hawaiiská příroda a domorodé zpěvy. Nejvýraznější postavou pr...

aneb mládí už bylo. Na koncertě radši sedíš, než stojíš. Na gyndě posloucháš, že „už je čas“. Kolem tebe samé zásnuby, porody a svatby. Kdopak to bude příště? Utrácíš dost peněz za léky a doplňky stravy. Cítíš se pohoršeně z chování Gen Z. Fyzicky tě bolí zjištění, že Crazy in love je staré 20 let, a Girlfriend 16!!!! Funfact: dětští herci z Harryho Pottera mají třicítku za sebou! Tvoji idolové z dětství už jsou rodiči! Nacházíš zalíbení v “old but gold”; Přátelé, Gilmorky, HIMYM, Sex ve městě… Posloucháš (mimo jiné) Lucii a Holki . A kdo ještě nezná Chumelenici, dělá velkou chybu!

Od chvíle, kdy nás opustil Baxík dostávám tuhle otázku často. Vím, že to lidi nemyslí špatně, ale popravdě mě zaskočil fakt, jak rychle se mě začali někteří vyptávat. Jak to tedy momentálně vidím s pořízením nového člena rodiny? Perou se ve mně dva protiklady. Na jednu stranu se novému mazlíčkovi nebráním. Baxi jsem si pořídila během bydlení v Brně aby mi dělala společnost. Byla můj první mazlíček dospěláckého života. Zvířata mám ráda, beru je jako členy rodiny a ráda se o ně starám. Přináší mi do života radost a lásku. Na stranu druhou; vlastnit zvíře je závazek . Teď když ho nemáme, nemusíme řešit hlídání v době, kdy chceme někam jet. Můžem se sbalit a vyrazit kamkoli. Další králík, nebo kočka (o jiném společníkovi neuvažuju) by byl závazkem na příštích X let. Nejsem si v tuhle chvíli jistá, že ho chci podstoupit. Nejrozumnější se mi jeví počkat, a rozkoukat se v nové situaci . Zítra to bude týden co Baxi odešla, a můžu vám napsat, že dva dny po její smrti byly pro mě hnusné a těžké...

Více světla, delší dny a příchod jara znamená více kultury v mém životě! Jaké akce jsem navštívila za poslední týden, a co si o nich myslím? Představení Tik Tik v Divadle Mír: Do věčně vyprodaného Míru jsem se dostala náhodně ve chvíli, kdy mi nemocná kolegyně odprodala svoje lístky. Tik Tik je komedie s prvky absurdního dramatu. V hlavní roli jsou pacienti v čekárně u nedochvilného lékaře. Pacienty hrají mimo jiné herce Štěpán Kozub a Robin Ferro, což si myslím, že je pro diváky největším lákadlem. Každý z osazenstva čekárny trpí jinou formou poruchy (jedna se neustále myje, druhý se bojí šlapat na čáry, třetí neustále všechno přepočítává…). S přibývajícím časem atmosféra houstne, a stává se nezvladatelnou. Doktor však stále nepřichází… Musím ocenit skvělé herecké výkony, což je u Míru standart. Bylo to vtipné, ale na mě už trochu “moc”. Podesáté jsem se slovům typu k*rva, p*ča nezasmála. Bohužel mám pocit, že Tygři a samotný Štěpán Kozub si na sprosťárnách vyb...