Z pekla štěstí

Dneska pro vás mám historku z cestování. Znovu se potvrdilo, že jsem magnet na průsery.

Vraťme se do září 2017. Tehdy jsem si užívala turistické léto a studentské prázdniny. V krátkém čase za sebou jsem navštívila Londýn, Amsterdam a Budapešť. Druhé jmenované město je dějištěm historky.

Do Londýna jsem vyrazila s kamarádkou – kunsthistoričkou. Chodily jsme hlavně po galeriích a muzeích, na klasické památky nezbylo tolik času (a peněz). Nepříjemnost se nám stala asi třetí den z celkových šesti.

Brzy ráno jsme vyrazily do Tate Modern. Chodíme si tak po galerii, obdivujem současné umění, když v tom se mi zblázní mobil. Následuje smršť hovorů a sms. Blízcí chtějí vědět jedno; jsme v pořádku?

V první chvíli netuším, která bije. Následně žhavím internet a zjišťuju, že v londýnském metru došlo k explozi. Asi pět minut potom, co jsme projely zasaženou stanici. Krve by se ve mně nedořezal.

Zbytek pobytu je poznamenaný touhle událostí. Nejdříve se chceme co nejrychleji dostat zpátky do ČR. Jenže dojde k omezení dopravy a vyprodání nejbližších možných spojů. Vrátíme se proto do hostelu a v Londýne strávíme další tři dny. Pamatuju si nepříjemný pocit, který jsem v těch dnech měla. Vyhýbaly jsme se metru a velkým davům. Nad městem lítaly helikoptéry. Přestaly jsme se cítit bezpečně.

Tehdy jsem začala věřit na (ne)zvratný osud a andělíčka strážníčka.