Glitter Shard

Povídání o jednom moc “fajn” pátečním ránu. Den jako korálek. Dneska ráno jsem měla plán. Pojedu do práce s předstihem, a ještě si stihnu zajít na ORL s bolavým uchem. Plán to byl hezký, ale to bych se nemohla vzbudit do zimní pohádky. Sotva vyjdu z domu, valím oči na množství sněhu. Za oknem to možná vypadá jako idylka, venku je to spíš opruz. Nicméně tramvajka jede. Statečně se potmě brodí závějemi, pořád hustě sněží. Cesta po deseti minutách nečekaně končí. V klidu si čtu knížku, očekávám malé zdržení. Uběhne pět minut, dvacet, a pořád stojíme. Za tramvajkou se začne tvořit kolona dalších spojů. Z důvodu závějí se dál nejede. Zvažuju možnosti. Zastavila zrovna tak blbě, že na nejbližší zastávku je to cca kilometr. Do mého směru jede jenom tahle konkrétní linka. Po chvíli se rozhodnu vyjít z nepojízdného vozu ven a dojít na spoj v protisměru, který mě aspoň trochu přiblíží k cíli. Ujdu sotva pár metrů, a vracím se zpátky. Na nečekaný pochod nejsem absolutně oblečená. Prom...

Ať už je to na instagramu, nebo v reálném životě, občas nejspíš každý z nás bojuje s očekáváním a pochybami. Já osobně jsem dost přející člověk, a tolik nad sebou neuvažuju. Nicméně sem tam si všímám, že stačí chvíle na instagramu, kdy mám feed plný zásnub, svateb a mimin, a začnou ve mně hlodat nejistota a pochyby. Momentálně o sobě pochybuju ve smyslu “jak moc dobrá bydlenka jsem”. Na rozdíl od spousty lidí kolem mě, totiž stále NEMÁM napečený ani jeden druh vánočního cukroví. Bez mučení přiznávám, že jdu radši ven s kamarády, k babičce, na výlet, nebo dělám cokoli jiného, ale k pečení se prostě ne a ne dokopat. Jsem proto horší hospodyně než ta, která má druhů deset? Nemyslím si. Někdy je však těžší na to nezapomenout a uvědomit si, že dělám spoustu jiných důležitých věcí. Z úcty k tradici si však myslím, že minimálně jeden druh stihnu. Kapitolou sama o sobě jsou očekávání druhých ohledně mojí osoby. Babičky chtějí vnoučata a svatbu. Na gyndě na mě dotírají, že “UŽ...

Včera na mě vyskočil příspěvek, ve kterém se lidi svěřovali, co nejhoršího se jim objevilo pod vánočním stromečkem . Pojďme dneska zapomenout na “darovanému koni na zuby nehleď”, a ve stejném duchu se vzájemně se pobavme nad tím, co jsme kdy dostali. Vykopávám 🙂 Kousátko, gel, i domácí set na válení Když jsem byla malá (ale ne zas tak malá, že bych si to nepamatovala), můj nevlastní taťka mi pod stromeček dal gelové kousátko . Takové to kousátko, co dostávají mimina když jim rostou zoubky. Mohlo mi být tak pět, nebo šest let. Díky, táto! Od rodiny jsem dostala i zbylé dva nevhodné dárky. Moje (jinak milovaná!) babička, mi pár let dozadu věnovala domácí soupravu oblečení se slovy: „Když ty se tak ráda válíš doma, tak aspoň budeš mít v čem!“ Tenkrát mě to hodně zaskočilo, nicméně mikinu z toho setu mám doteď; dobře se v ní spí! Z Vánoc odbočme k narozeninám. K těm posledním jsem letos mimo jiné dostala dezinfekční gel na ruce. Především v práci musím ocenit praktičnost toho...

Tradiční osobní shrnutí čtenářského roku. Kolik myslíte, že jsem toho letos přečetla? Připomeňme si, že za loňský rok to bylo 71 knížek. V tomto roce jsem četla méně, a k dnešnímu dni je výsledné číslo 51 děl. Do Silvestra to dotáhnu na 52, možná na 53 kousků. Jaké knihy se mi (ne)líbily? Absolutní vítězové: Heřmánkové údolí , Nadělení, Půlnoční knihovna a Aristokratka pod palbou lásky od Evžena Bočka Zajímavé kousky: Dlouhá trať , Osamělost prvočísel , Baletky , Aby po nás něco zůstalo , Chirurg (Petra Dvořáková), Něco za něco Nezaujalo mě: Strašení v Rookwardu (Darcy Coates), Paměti imaginárního kamaráda , Každá ráda kamaráda Nejvíce jsem se těšila na novou Aristokratku, která byla super, a na Nadělení. Občas jsem se nechala ovlivnit knižními influencery a dala na jejich kniho tipy. Spíše jsem však četla náhodně to, co zrovna měli v knihovně, nebo co mě zaujalo v knihkupectví. Když tak projíždím svůj seznam, často se v něm objevuje současná česká tvorba. Já osobně čtu české auto...

aneb Love Is Blind v kamarádské verzi. Když jsem si před lety zakládala první verzi blogu nenapadlo by mě, kolik skrz online prostor poznám nových lidí. A že se s některými skamarádím v reálu, tak to bych neřekla už vůbec. Pojďme se dneska podívat na moji zkušenost s navazováním vztahů po síti. Nemusela jsem do buňky, abych poznala lidi, co mají podobné zájmy. Stačilo založit si tenhle blog. Mít něco společného je podle mě první předpoklad k tomu, že si budem rozumět. A tak jsem se tu seznámila s Kájou , nebo Boudiccou , které píšou (nejen) o knížkách, cestování a zážitcích ze života. Chvíli jsme se poznávaly skrze naše blogy, a momentálně se občas sejdem i naživo. Stejně jako v Love Is Blind, nejdřív se snažím dozvědět se něco o tom druhém. Když už písmenka nestačí, přichází chvíle “odstranit zeď”, a sejít se v reálu. Tímto způsobem jsem potkala Domču. A jak možná víte, stala se z ní moje blízká kamarádka . Jen naživo člověk skutečně zjistí, jestli si opravdu rozumí i b...

Seriál Wednesday, je jeden z mála za poslední dobu, který jsem dokoukala do konce bez přetáčení. Tak moc mě bavil. Velkou zásluhu na tom má skvělé obsazení (všechny role sedly jako prdel na hrnec), fajn atmosféra a nepředvídatelný děj. Já, jako velký fanoušek filmu o Addamsově rodině z roku 1991 , jsem si tenhle “remake” moc užila. A Netflix podle toho, co jsem zachytila na netu může slavit další obrovský úspěch. https://www.youtube.com/watch?v=Q73UhUTs6y0&t=11s O čem to je? Wednesday nastoupí na speciální akademii pro vyvrhele, kde jsou studenti upíři, sirény, a nebo vlkodlaci. Po svém se sžívá se školou i spolužáky, a do toho řeší sérii vražd v okolí školy. Od začátku do konce má děj spád a překvapivé zvraty, takže moc doporučuju, pokud budete moct zkouknout. Stojí to za to! Celkově hodnotím 89 %. P. S. Christina Ricci v roli učitelky potěší. Právě ona hrála původně Wednesday. Náhled: Canva.com