Glitter Shard

V neděli večer jsem se vrátila po dvou dnech z Brna. Viděla jsem kámošky, prošla vánoční trhy, byla v kině i na výstavě. Prostě to bylo moc fajn, a ocenila jsem změnu prostředí. Tímhle článkem bych chtěla přenést trochu vánoční atmosféry do vašich domovů, a v pár větách zhodnotit uplynulé dva dny. Sotva vlak zastavil na hlavním nádraží, setkala jsem se s Domčou . Ona i její přítel mě hostili u sebe doma v pátek a kus soboty. V sobotu dopo jsme zašly na výstavu minerálů. Tahle výstava je mor pro všechny, kteří mají rádi drahé kameny a šperky z nich. Spousta vystavovatelů = spousta krásných věcí. Dokonce jsme tady prohodily pár slov s Boudiccou , která pomáhala s prodejem své mamince na stánku. Po velkém sebezapření jsem odcházela jenom s pár kameny a drobnostmi pod stromeček. Po minerálech jsme vyrazily do centra na interaktivní výstavu Malý princ. Známá ilustrátorka Eliška Podzimková přivezla do Brna fotoilustrace ze své knihy, které návštěvník za pomoci chytrého mobilu může rozpo...

Když jsem byla malá, Lindsay Lohan patřila k hodně obsazovaným herečkám. Hrála v kultovkách mého dětství jako jsou třeba Protivný sprostý holky, Past na rodiče, nebo Můj auťák Brouk. Jak už to tak někdy bývá, slávu bohužel neunesla , a následně si prošla těžkým životním obdobím. Letos v předvánočním čase ji však můžem vidět v netflixovské novince Vánoce na spadnutí . Jaké mám z filmu dojmy? Vánoce na spadnutí, je romantické komedie o rozmazlené dceři hotelového magnáta, která se při pádu na lyžích praští do hlavy a zapomene kdo je. Zachrání ji sympatický vdovec, který Sierru (Lindsay) následně ubytuje v útulné chatce a než si rozpomene na svůj život, hezky se o ni stará. Nakonec všechno dobře dopadne, všichni jsou šťastní a Vánoce se (jak jinak) ukážou jako kouzelný čas. Film mě nenadchl, ani neoslovil. K žehlení dobrý. Trošku mi vadila míra vánočního kýče (zasněžené hory, miliony světýlek), a neoriginální zápletka s jasným koncem po prvních 5 minutách. Na druhou stranu, co chcete...

Únikovku jsem si zahrála poprvé a takhle to dopadlo: Po nedávném laser game s kamarády, jsme jako další společnou akci vybrali únikovou hru . Nejsme žádní troškaři, výběr proto padl na tu nejstrašidelnější; Dům duchů pro 2 – 6 hráčů. Hraje se v prostředí starého domu v několika místnostech. Na začátku hry si vymyslíte jméno pro tým, seznámí vás s příběhem a pravidly a pak se zhasne… Vybaveni svítilnami, vysílačkou a ghost boxem , vyrazili jsme prošetřit výskyt paranormálních jevů. Po 48 minutách se nám podařilo dostat ven, což považuju za fajn výkon 🙂 Krátké shrnutí: Plusy hry; duchařské efekty, atmosféra, propracované detaily, obtížnost úkolů, příběh, nečekané řešení, možnost kdykoli odejít, zvukové kulisy Mínusy hry; těžký vzduch, hlasu z ghost boxu bylo špatně rozumět, mohlo to být delší Za nejstrašidelnější považuju začátek hry, než jsme se rozkoukali. Pak už nebyl problém posouvat se vpřed. Úkoly jsou založené na logickém myšlení. Využití fyzické síly není třeba. ...

Knížky si budu hlavně půjčovat , říkala jsem si posledních pár let, a poctivě to dodržovala (1-2 koupě ročně nepočítám). Jenže pak přišlo stěhování, a s ním registrace do místní knihovny, kde jsem zjistila, že nemají ani zdaleka všechno, co bych chtěla. A když už mají, kolikrát je rezervační fronta tak dlouhá, že by se na mě dostalo třeba za rok. Tak dlouho se mi čekat nechce. Z toho důvodu jsem letos výrazněji podpořila knižní trh, a koupila si celkem 9 nových děl. Nutno říct, že většinou se jedná o knížky, u kterých si myslím, že se k nim jednou vrátím. Na kolik vyjde tahle koupě? Trošku mě to vyděsilo, ale výsledná částka je 2929 Kč. Nejlevnějším kouskem je čtenářský deník z Levných knih za 149 kč, nejdražším novinka posledních měsíců; Milénium od Johany Fundové za 400 Kč. Mezi další přírůstky patří třeba Nadělení , Půlnoční knihovna , nebo Co vás v dějáku nenaučili. Některé z novinek jsem ještě nestihla otevřít. Víc knížek znamená míň místa. A tak mě ještě před Vánoci čeká vel...

Dneska si dáme opět dvě historky z práce . První mile úsměvnou, a druhou trošku smutnou. Jste připraveni? Běžně se stává, že klienti se pravidelně vracejí. Mezi nimi i sympaticky vyhlížející pán ze Španělska. Říkejme mu třeba Miguel. Nedávno se stalo, že pan Miguel přišel hned dvakrát za sebou. Poprvé jsem ho neobsluhovala, a jen jsme se na sebe usmáli. Podruhé si u mě kupoval vstupenky na koncert. Zapředli jsme hovor na téma Španělsko. Chvilku jsme si povídali, pan Miguel sondoval, co si o jeho rodné zemi myslím. Na konci hovoru se mě zeptal, jestli bych mu dala svůj Facebook. Čekáte happy end? Tak to vás zklamu, jsem přece zadaná 🙂 Pan Miguel odešel s prázdnou, a já se teď stydím, že jsem ho mohla odmítnout citlivěji. Jediné, co ze mě vypadlo bylo totiž rozhodné NE! Druhá historka je spíš takové postesknutí. Do práce běžně chodím s předstihem cca hodinu před otevřením. Dělám to proto, abych si v klidu dala kafe, a zároveň stihla všechno, na co přes den není čas. Pohybuju se blízko ...