Glitter Shard

I když se to nezdá, mimo Brno s přítelem žijeme už přes půl roku. Ve městě jsem strávila pět let, prošla dva domovy, dvě školy a jednu práci. V Brně jsem našla nové kamarádky, utužila partnerský vztah, a taky si odžila dosud největší psychické s*ačky. Proto ho vnímám jako Brno černobílé. Radost/smutek. V Kájině duchu bych ráda zavzpomínala na to, v čem mi město (ne)chybí. Co mi chybí? Kamarádky. Ty mi chybí moc. Pořád se vídáme, ale občas je těžké sladit naše harmonogramy. Městské divadlo; skvělé muzikály, kostýmy a herecké výkony. Práce v knihovně; občas jsem na ni nadávala, ale nikdy nepřestanu být vděčná místu, kam jsem nastoupila v korona době během studia. Nejvíc mi chybí možnost půjčovat si nové tituly domů mezi prvními, a pracovní kolektiv. Mandlárna, Konoha, a další skvělé podniky; musím k tomu zrovna já, milovník jídla a pití, něco dodávat? Rozjezdy; možnost dostat se domů v noci prakticky kdykoli a odkudkoli. Blízkost lednicko-valtického areálu, Břeclavi a jižní Moravy obe...

V souvislosti s požáry na Hřensku, šíří se sociálními sítěmi vlna hejtu na jednu českou influencerku, která se k situaci nepostavila moc citlivě. V následujících řádcích se zkusím podělit o to, co se mně osvědčilo ve chvíli, kdy si nejsem jistá, zda něco publikovat, nebo ne. Protože co jednou na net umístíš, do hlubin internetu se propadne. Tak na to pamatujme, ať předejdeme dramatu. Můj oblíbenec Austin Kleon v jedné ze svých knih píše, že než člověk cokoli umístí do onlinu, měl by se zamyslet, jestli danou věc můžou vidět rodiče/kamarádi/ osoba, se kterou žije, a jeho šéf. Dobrá rada č. 1, kterou si často připomínám. Kromě důkladného promyšlení, vyplatí se zvážit i omezení obsahu. Nastavení účtu jako soukromého, omezení stories jen pro vybrané uživatele. Cenzura? Možná. Na druhou stranu; můj dům, můj hrad. Rada číslo 2. A rada poslední; všechno má svůj čas. Občas člověk v návalu emocí napíše něco, s čím by se později neztotožnil. Proto je fajn, šoupnout na pár hodin rozepsaný člá...

aneb vzpomínky a zážitky z mých brigádnických + současných pracovních let. Za téměř 26 let života, jsem nejvíce pracovního času strávila na českých hradech a zámcích . Celkem 6 sezón. Z provázení mám zážitků spoustu, ale jen pár z nich bylo “echt”. Začínám uvažovat, že se o ně postupně podělím. Stejně jako o momentky z knihovny a infocentra. Vykopávám tedy první dva příběhy, které se opravdu staly: Jak jsme hledali zuby Psalo se léto roku 2015, a já jsem nastoupila na svoji první průvodcovskou brigádu. Jeden večer jsme na “našem” hradě pořádali večerní akci až do pozdních nočních hodin. Směna příjemně ubíhala a blížila se ke konci, vyprovázeli jsme turisty z hradní brány. V tom se přede mnou a kolegyňkou objevil starší manželský pár. Pán se tvářil nešťastně. „ Stalo se něco? “ zeptala se kolegyně. „ Manžel tu ztratil zuby.” odpověděla paní starostlivě. Takovou odpověď nikdo z nás nečekal. Nicméně, všichni kdo v tu chvíli mohli, pustili se do hledání zub...

Zrovna čtu knížku Já, hasička . Hlavní postava Linda pracuje na tísňové lince, a je prvním člověkem, kterému se dovoláte v případě nouze. Napadlo mě, že by nebylo špatné zmínit i další díla věnující se různým zaměstnáním. Člověk si aspoň rozšíří obzory bez toho, aby jednotlivé práce vyzkoušel na vlastní kůži 🙂 Já, hasička podrobně: Cesta autorky k hasičům, popis dvanáctihodinové směny, a vybrané příběhy z tísňové linky. Fajn oddychovka, která může nalákat budoucí hasiče. Letuška z economy, Petra Jirglová: Snad každá druhá holka v dětství snila o kariéře letušky (nebyla jsem výjimkou). Zajímá vás, jaké to je být všudezdejší? Z kolika národností může být složená posádka? A co letušky dělají v cílových destinacích? Tak vzhůru do čtení! Dovolená očima delegátky, Jitka Herzánová: Pobyt v Řecku z pohledu české delegátky s pružnou pracovní dobou, milými i nevrlými klienty, a s nečekanými situacemi, které jí chystá její zaměstnavatel; cestovní kancelář. Můj tajný život, Lucie Hříšná: Zpov...

Jak se mi daří v práci? Jako na houpačce. Jsou dny, kdy směna rychle a příjemně uteče, a pak taky dny, kdy mám chuť s tím šastnout (ano, život na severní Moravě se na mě začíná projevovat) a jít domů. Nic mezi tím. V dubnu jsem byla těsně před vyhořením a podáním výpovědi. Na přelomu jara a léta jsem čekala na přislíbené vnitřně-organizační směny. Ty zatím nejsou. A teď? Teď prostě nevím. Odejít? Zůstat? Vydržet? Co když odchod budu odkládat tak dlouho až neodejdu nikdy? A co bude v případě, že další práce bude stejná, nebo horší? Jak často je vlastně přijatelné měnit zaměstnání? Vím, že nic nevím. Proto zatím vyčkávám. Chtěla jsem pracovat na zámku , v knihovně a infocentru. Všechny tři vysněné pracovní pozice jsem si vyzkoušela, a jsem za to ráda. Kam se vrtnout dál? Jsem snad věčně nespokojený zaměstnanec? Nebo jen nezkušený (skoro) absolvent, který ještě nezná realitu pracovního trhu? Líbilo by se mi mít vlastní kavárnu. Nevylučuju ani další práci s knihami (knihkupectví/nakla...

aneb shrnutí mojí týdenní dovolené v kostce. Víkend: Návštěva babičky, kafe s Kájou a in-line bruslení. Inliny jsou jeden z mála sportů, co mě baví. Často střídám sparring partnery, láska ke kolečkám však zůstává. PO + ÚT: Vyřizování, nákupy, kadeřnice a chill. Nechávám si dvě hodiny naplést copánky alá “Amy Winehouse”. Vydrží mi cca 5 dní, pak už mi lezou mini vlásky, svědí mě hlava a nevypadá to tak dobře. ST: (Ne)pracovní Colours of Ostrava. Osm hodin strávím na stánku, kam ale zabloudí málo lidí, takže se spíše seznamuju s lidmi a potkávám známé. Zkusím si virtuální realitu; zajímavý zážitek. Celkem to uteče, po zavření stánku si s kamarády užiju koncert Twenty One Pilots. Show byla prostě luxusní! Ještě, že jsem nic nenatáčela, je toho plný Youtube 😀 Po koncertě mě vyzvedává přítel autem, doma jsem v jednu ráno. ČT: Trošku jsem prochladla, a je mi blbě. Z další návštěvy COO* tak sejde. Večer se chvíli vidím s kámoškou. *Chtěla jsem ještě vidět Kapitána Dema a Krhut...

Kompilace vybraných děl na duhové téma z posledních let. Velké lásky, silné příběhy, a pořádné dojáky. Muffin a čaj ; Moc hezky napsaný příběh o lásce mezi dvěma kluky, kteří jsou rozdílní jako den a noc. Přesto se skvěle doplňují. Můj brácha se jmenuje Jessica ; Když je ti 13 a víš, že se tak úplně necítíš ve svém těle. Citlivě psaný transgender příběh. Srdcerváči ; Viděli jste už stejnojmenný seriál ? Ne? Tak to koukejte změnit! Komiksová bomba posledních let za to rozhodně stojí. Moc dobře zpracovaný grafický román o lásce mezi dvěma kluky, kteří si k sobě hledají cestu. Milé počtení, které zfouknete za večer + vám vykouzlí úsměv na tváři. Všechny barvy duhy ; Jedenáct českých autorů YA píšících na duhové téma. Nechybí transgender motiv, stírání společenských nálepek, coming outy a taky asexualita. Musím ocenit celkové zpracování díla. Pražská buzna ; Deník pražského gaye, který urazí cestu od lamače mužských srdcí, až po krizi středního věku. Vtipné, otevřené a zábavné čtení.

Od posledního článku uběhl skoro měsíc, je načase znovu oživit blog. Dneska vám povím, jak jsem chodila tři hodiny po výstavě, viděla během týdne 6 svých kámošek, a jak trávím začátek léta. Na konci června jsem zajela po dvou měsících do Brna. Od našeho odstěhování je pro mě každý návrat do města malým kulturním šokem, protože v novém doma panuje jiná atmosféra + tu není tolik lidí. Chvilku trvá, než se aklimatizuju, pak už je mi v Brnečku dobře. S kámoškou jsme navštívily Tutanchamonovu výstavu , a musím říct, že ty skoro čtyři stovky za to stály. Nálezů z hrobky uvidíte plno, jsou to fascinující poklady doplněné o audioguide výklad . Než jsme všechno prohlídly uběhly tři hoďky, ale jsem moc ráda, že jsme na výstavu zašly. Pokud máte rádi starověký Egypt, určitě můžu doporučit 🙂 Po výstavě jsme navštívily Mandlárnu (jak jinak!), a večer se sešly s další kámoškou U Černého orla. Protože v novém doma nemám žádné kamarádky, je pro mě radost být zase mezi “svými”. Mandlárna ...