O studiu na knihovnické škole

Když někomu řeknu, že jsem vystudovaná knihovnice, následuje dost často otázka „A co se na takové škole učí?“. Takže jednou provždy; o čtení, nebo interpretování děl tohle studium není 🙂

Za tři roky školy jsme se například seznámili s různými oborovými databázemi (předmět elektronické informační zdroje), učili se, jakým způsobem řadit dokumenty v knihovně (předmět budování knihovnického fondu), nebo poslouchali, jak to v knihovně funguje v praxi (informační studia).

Nechyběla práce s PC (excel, word, základy programování), základy marketingu, dva cizí jazyky, dějiny umění, základy psychologie, nebo taky (bohužel) archivnictví a spisová služba. Povinné jsou i oborové praxe. Ty jsme kvůli koroně měli jenom dvě ze čtyř.

Kde se dá vlastně knihovnictví studovat? Hned v několika českých městěch. Na střední, vyšší odborné, i vysoké. Soukromé i státní škole.

Pro kulturně založené lidi si troufnu říct, že je tenhle obor správnou volbou. Navázat na něj jde i z knihovnické střední. Na rozdíl od mého druhého pokusu o humanitní studium (obor historie), jsem tady byla moc spokojená. Většinou mě to na škole bavilo. S uplatněním jsem taky (klep-klep) zatím problém neměla.

Na druhou stranu; nevýhodou může být výše platu po ukončení oboru. V kultuře na běžné pozici dostanete 30 čistého těžko (samozřejmě záleží na situaci). Hodně absolventů se tak vykašle na knihovnu, a míří radši do korporátu, kde zúročí práci s informacemi. To už je na zvážení každého.

Já mám za sebou aktuálně práci v knihovně, a momentálně mě živí infocentrum. Další kariérní směřování zvažuju. Studia ale určitě nelituju 🙂 Koneckonců nad touhle školou jsem uvažovala už v dětství.

Náhled: canva.com