Glitter Shard

Když někomu řeknu, že jsem vystudovaná knihovnice, následuje dost často otázka „A co se na takové škole učí?“. Takže jednou provždy; o čtení, nebo interpretování děl tohle studium není 🙂 Za tři roky školy jsme se například seznámili s různými oborovými databázemi (předmět elektronické informační zdroje), učili se, jakým způsobem řadit dokumenty v knihovně (předmět budování knihovnického fondu), nebo poslouchali, jak to v knihovně funguje v praxi (informační studia). Nechyběla práce s PC (excel, word, základy programování), základy marketingu , dva cizí jazyky, dějiny umění, základy psychologie, nebo taky (bohužel) archivnictví a spisová služba. Povinné jsou i oborové praxe. Ty jsme kvůli koroně měli jenom dvě ze čtyř. Kde se dá vlastně knihovnictví studovat? Hned v několika českých městěch. Na střední, vyšší odborné, i vysoké. Soukromé i státní škole. Pro kulturně založené lidi si troufnu říct, že je tenhle obor správnou volbou. Navázat na něj jde i z knihovnické střední. Na roz...

Zdravím vás u dnešního foto článku, kde shrnu několik událostí za poslední měsíc 🙂 V polovině dubna mě kamarádka vytáhla na koně. Byla jsem pos… až za ušima! Nakonec se mi svět z koňského hřbetu líbil. Já i koník jsme procházku ve zdraví přežili. Zkouška ramenu. Vůůbec mě to neoslovilo, a to japonskou kuchyni můžu. Nejlepší na tom všem byly houby a vajíčko. Přítelova ségra si pořidila tohoto fešáka <3 Je to spíše pejsek v králičím těle. Nejdražší houska mého života (50 kč). Uvnitř maso + zelí. Stálo to za to 🙂 Víkend v Brně . Oběd s mojí oblíbenou Domčou . Kde jinde než ve Forkys. Kafe s Domčou. Tentokrát v Mandlárně. Jeden z mých nejoblíbenějších brněnských podniků 🙂 Tento měsíc už třetí návštěva kina. Zítra mě čeká Vyšehrad, předtím jsem viděla Betlémské světlo (nic moc). Po čem muži touží 2 bylo fajn, takový lepší český film. 5/10. Jaro v Brně. Tulipán = moje oblíbená kytka. Jošt v ukrajinských barvách.

Na apríla uvedlo HBO Max osmidílnou novinku. Uvádí ji herec a gastro nadšenec Lukáš Hejlík a jeho dcera Klára. Sympatická dvojice v cestopisu Spolu a Hladoví objíždí Česko, tráví smysluplně společný čas p oznáváním nových míst, a představuje divákům podniky, kde se dá dobře najíst a napít. Zní to jako ideální pořad pro mě! Zatím jsem viděla všechny dostupné díly a musím říct, že za mě se jedná o moc milou podívanou 🙂 Každý díl mi rozšířil obzory a ukázal nová místa. Teď už chybí jen vyrazit na cestu…

Výjimečná knížka, která ale není pro každého. Tak bych popsala záznam života mexické (a mojí oblíbené!) malířky Fridy Kahlo. Autorka knihu sestavila jako průlet Fridiným životem , kdy čtenář celou dobu jen těžko rozlišuje hranici mezi fikcí a realitou. To mě zaujalo. Stejně jako chybějící členění na kapitoly. Kniha je psaná z pohledu Fridy těsně před smrtí , kdy na smrtelné posteli vzpomíná na všechno, co ji za 47 let žití potkalo. Od tragické srážky s autobusem, přes divoké manželství s Diegem Riverou, až po feministické snahy a vlastní tvůrčí činnost. Autorka podle mě dobře odhadla Fridinu osobnost, takže vzpomínky působí dost uvěřitelně. Popravdě si neumím představit jiné biografické zpracování tak komplikované osobnosti, jakou byla právě Frida. Knížka mě moc bavila , a i když jsem se příliš nového nedozvěděla (jsem celkem fridoholik), byla pro mě příjemným vhledem do malířčina života. Můžu ji doporučit jako zajímavou biografii o zajímavavé ženě. Náhled:Canva.com

Tenhle seriál je fakt pecka. Děj se netáhne, a hluchých míst moc nemá. V porovnání s dalšími úspěšnými YA seriály ve stylu Euphorie , nebo Elite , kde se řeší samé drogy, sex a průšvihy, ho považuju za fajn změnu. Hledání Aljašky se věnuje první lásce, síle přátelství, komplikovaným osobnostem, a pátrání po velkém „možná“.  Je to milé a dojemné pokoukání v délce 8 dílů na motivy stejnojmenné knihy Johna Greena. Toho už sice nějaký ten pátek nečtu, ovšem v mých teen letech to byl dost oblíbený spisovatel. Myslím si dokonce, že jsem přečetla všechna jeho díla; většinou se mi líbila. Hlavní postava seriálu i knihy, pubertální Aljaška, je tak trochu drama queen , okolo které se točí osazenstvo střední školy Cluver Creek. Vyznačuje se extrémní chytrostí, vynalézavostí a taky darebáctvím. Nejvíce se kámoší s Chipem a Takumim, kamarády do deště. Začátkem nového školního roku se do party přidá neviňátko Miles . Tak trochu podivín, který toho doteď moc neprožil. To mu...

Dneska jsem objevila Ameriku. Bylo mi totiž nabídnuto dát si oblíbenou kávu do udržitelného a vratného kelímku za zálohu 50 Kč. Vím, že tenhle koncept funguje v ČR už dýl, ale osobně jsem se ho rozhodla využít až teď. Ve chvíli, kdy se do něj zapojily moje oblíbené podniky, a kelímky dostaly hezčí design (a k němu navíc víčko). Funguje to jednoduše. Na stránce REkelímek najdeš v mapce zapojený podnik napříč republikou. V něm si objednáš oblíbenou kávu. K ní ti bude nabídnutý kelímek (mají různé velikosti a barvy). Zaplatíš vratnou zálohu 50 Kč, a potom už opakovaně používáš 🙂 Nevím, jestli to tak funguje u každé zapojené kavárny, ale k REkelímku bývá přidružena i akce – 5 Kč z ceny nápoje. Přijde mi to jako fajn myšlenka, především pro opakované konzumenty kávy. Kupovat si pokaždé jednorázový kelímek považuju za zbytečné. Ať žije REkelímek! Náhled: Canva.com

Od doby stěhování řeším v oblasti čtenářství dvě věci: Na čtení mám mnohem míň času. V místní knihovně nemají všechny knihy, které bych chtěla číst. Pokládám si proto otázku, jestli není vhodná chvíle začít znovu s nákupem knih. Abyste tomu rozuměli; knihy už několik let skoro vůbec nekupuju, a momentální knihovničku neustále třídím. Ponechávám si jenom tituly, u kterých věřím, že je přečtu znova, nebo jsou moje oblíbené. Zbytku jsem se zbavila. Jenže mě omezený knihovýběr začíná pomalu, ale jistě štvát. Přitom neustále vychází fakt zajímavé tituly! Jak tohle řešit? Zamyslela jsem se nad tím, nabízí se tři možnosti: Zaplatit si v knihovně službu rezervování vyhlídnutých titulů a počkat, až na mě přijde řada (často stojí okolo 10 Kč/kus). Oželet všechny ty zajímavé kousky 🙁 Nakoupit postupně všechno, o co bych měla zájem, a postupně knížky prodávat/darovat… Zatím nevím, pro co se rozhodnu. Schválně by mě zajímalo, jak to řešíte vy. Knihy si spíše půjčujete, nebo kupujete? Buduj...

Tenhle článek je vysoce aktuální, zpověď v něm možná zmatená, ale za to upřímná. Poslední týden v práci byl fakt náročný. Ke všem činnostem, co děláme doteď, nám totiž přidali jednu velkou činnost navíc; zastupujeme další instituci. S kolegyňkou jsme se tak staly dost multifunkční. Problém je, že na všechno jsme stále jen dvě. Zdvojnásobil se nám počet klientů, sem tam se tvoří fronty, přijaly jsme mnohem větší (i hmotnou) odpovědnost, a klidnější dny jsou asi nenávratně v čudu. Střídá se ve mně celá řada pocitů. Chvilkama se mi chce zoufalstvím brečet. Následuje další pocit, a sice moment, kdy dělám jednu činnost pořád dokola = přijdu si jako robot. Na druhou stranu; mezi jednotlivými klienty teď máme jen pár minut volna, což znamená, že směna uteče mnohem rychleji. Gró práce mě pořád baví , zkušebka mi už skončila. Jen nevím, co bude dál. Zvyknu si na novou situaci? Seknu s tím? A co jiného bych dělala? Nová situace je pořád v plenkách, o mých pocitech jsem už mluvila se šé...