Nemůžu spát = filozofuju o životě

Občas mám období, kdy nemůžu spát. Nijak to neřeším, protože to není zas tak často. V tyhle bezesné noci končím většinou u knížky, nebo ntb. Případně koukám na seriály, nebo píšu na blog jako třeba teď.

Většinou však zkouším znova usnout. Kdo by dobrovolně vstával třeba ve 4 ráno? To pak záleží na mém mozku a na tom, jak moc se „rozjede“. Můj mozek totiž umí málokdy vypnout. Někdy je jeho „řeč“ tak ohlušující, že už prostě neusnu a přemýšlím nad kdečím. Dneska třeba o životě s vysokou citlivostí a projektu Posviť si, který sdílela Verča.

Osobně se považuju za empatického a hodně emočně založeného člověka. Nálepka „přecitlivělá“, by na mě v mnoha ohledech seděla. Spoustu věcí si beru až moc, rozbrečí mě i kreslený Bambi a umím si vymyslet scénáře hodné Oskara. S tím vším se učím pracovat. A ono, jeden čas jsem chodila i dost intenzivně na terapie.

Život s vysokou citlivostí mi přináší řadu nevýhod, ale má taktéž svoje světlé stránky. Jako všechno. Občas je však trochu na palici. V tomhle post-stěhovacím období, kdy střídá změna změnu se vnímám intenzivněji. Myšlenky mi proudí hlavou dlouho a intenzivně, až je musím zabrzdit. Ulehčit si žití. To je oč tu běží.

P. S. Včera mě zaujalo video od Hanky Winkel. Je to směsice pohodových záběrů a dobrých rad pro větší pohodu, které už dávněji dělám taky.

Náhled: Photo by Noah Silliman on Unsplash