Jak jsme nedošli do divadla

Dneska tu pro vás mám opět příběh, který se opravdu stal. (Před pár dny). Obsahuje kulturu, časový pres a dobrý konec 😊

Na Vánoce jsem dostala od přítele dvě vstupenky do divadla. Co začala korona, v divadle jsme byli všehovšudy čtyřikrát, což je na naše klasické poměry málo, takže mě dárek moc potěšil.

Jenže, korona časy jsou korona časy, a tak nás vůbec nepřekvapilo, že většina programu byla pro nemoc zrušena. Výjimkou se stalo právě naše představení, to se hrálo v termínu.

V den D jsme měli hodinu do chvíle, než bylo nutné vyrazit. Děsně foukalo a poslušně přiznávám, že jsem byla líná jet MHD. Přemluvila jsem tedy přítele, že pojedeme autem. Přítel souhlasil, a s vidinou trochu více času začal umývat nádobí. Z domu jsme vyrazili 17:55. Divadlo začínalo 18:30. Cesta zabrala asi 20 minut. Doteď vše ok.

Ve tmě jsme dojeli před divadlo, kde nás čekalo „nečekaně“ plné parkoviště! Začali jsme brázdit okolní ulice. Čas nemilosrdně ubíhal kupředu. Teď nebo nikdy. Bohužel, všude plno. A tak jsme divadlo nestihli. Místo toho se projeli kolem divadla, zamáčkla jsem slzu, a nakonec si dali aspoň valentýnskou večeři. Bylo mi to líto, ale jsou horší věci. Poučení pro příště; nebuď líná, zvedni zadek a těch pár minut dojdi pěšky.

Náhled: Canva.com