Myšlenkopád po dočtení knížky

Dneska jsem dočetla milou knížku od Terezy Ramba (dříve Voříškové). Knížka se jmenuje DobroDruhům a obsahuje vzpomínky autorky na různá místa. Nejvíce mě zaujalo Peru. Jednou bych tam možná ráda zajela. Chci vidět lamy, magické Machu Picchu i oblečení z barevných látek. Spíše ale navštívím Berlín, který Tereza zmiňuje taky.

V Berlíně totiž bydlí moje kamarádka a já jsem tam ještě nebyla. A přitom chci vidět „Zeď“, dát si currywurst a projít se po Zoologisher Garten Banhof. I když mi všichni říkají, že jeho sláva je už dávno pryč. Vlastně bych vyjela kamkoli a trochu mě mrzí, že jsem před koronou byla spíš sváteční cestovatel. Těžko říct, jak to teď bude. Jsem srabík a bojím se všech korona nástrah na cestě. Je mi z toho smutno.

Kromě myšlenek na cestování, jsem při čtení taky dost myslela na lásku. Láska je totiž protkaná celou touhle knížkou. Myslela jsem na to, že když jsme malí, lásku pro nás představuje třeba velký pugét růží, maxi medvěd, který je větší než vy, nebo hluboký pohled do očí. Postupem času se naše představy (z)mění, a každý z nás lásku vnímá jinak. Tak to má být.

Odložím si tady jednu myšlenku: Láska nemusí znamenat jenom spalující nekonečnou vášeň. Ani klišoidní věci z písniček, seriálů a filmů. Láska je i parťáctví, přátelství a gesta, jako třeba koupení velkého sójového jogurtu od Alpro. Jen je občas těžší, tyhle věci pod pojem „láska“ zahrnout, protože nejsou tolik vidět.

P.S. Jestli se chcete pokochat fotkama, filozofovat o životě, nebo si zkrátka přečíst něco hezkého, doporučuju už zmíněnou knížku DobroDruhům od Terezy Ramba (cena 499 Kč).