Měla jsem toho hodně, ale už je to lepší

Ahoj, po delší době vás chci pozdravit skrz článek, jak se máte?

Vím, že číst výmluvy, proč nejste aktivní v online světě může být otravné a nikdo na to není zvědavý, ale za poslední dva týdny jsem nestíhala absolutně nic. Škola, práce, domácnost, menší zdravotní problémy, vyřizování, a návštěva očkované části rodiny po sto letech, kdy za nimi jedete dvě stovky kilometrů, to všechno mi dalo zabrat. Nicméně, tenhle víkend se chystám sedět na zadku, takže budu mít volněji.

Ráda bych napsala, že za ten týden a něco, se stalo něco strašně zajímavého, ale život v lockdownu, znáte to. Největší vzrůšo je nákup v Albertu a zrušená online školní hodina. Vzrůšo zažívám občas i v práci, hlavně s některými našimi čtenáři, ale psát o tom na blog se nedělá a tak si to nechám pro sebe.

Něco málo o práci ale napíšu. Než jsem se zaučila, sem tam jsem zažívala horké chvilky, ze kterých mi pak nebylo dobře na duši. Naštěstí jich s přibývající praxí ubývá. Řekla bych, že už celkem vím, co a jak. Momentálně se u nás v knihovně střídají hektické dny s těmi pomalými. Nejradši jsem, když je práce tak akorát.

*

Ráda bych to tady na blogu zase více oživila, ale tím, jak nekonečná tahle situace s koronou je mám pocit, že moc není o čem psát. A co tak koukám na další blogy vypadá to, že nás je v téhle situaci víc.

Tak já se zas ozvu, až budu mít inspiraci 🙂

P.S. Kdyby vás napadlo téma, o kterém si myslíte, že k němu mám co říct, budu ráda!