První jarní dny

Vítám vás u dnešního povídacího článku na klasické karanténní téma „nic se neděje, ale stejně o tom napíšu“. Jak si užíváte první jarní dny a hlavně sluníčko?

Za sebe můžu říct, že pár dní zpátky jsem si prošla fází „nechce se mi absolutně nic“. S ohledem na zachování psychického zdraví jsem ráda, že mám tuhle fázi za sebou. Momentálně se snažím být co nejvíce venku. Co na tom, že po stopadesáté chodím(e) na ty stejné procházky v okolí bydliště a znám(e) už KAŽDÝ kámen. Taky jsem obula inliny a zvládla zabrzdit bez políbení chodníku. Úspěch! Rovnici brusle + procházky = dobrý pocit, se budu snažit dodržovat i nadále.

Kromě volného času pořád střídám dny v online škole a v práci, kde si už nějaký ten pátek dopřávám povinné korona testování. Nikdy bych neřekla, že čekání na jednu čárku bude takové vzrůšo. I když…

Když zrovna neběhám po venku, ani nejsem v práci/škole, snažím se vymyslet, co si zrovna dáme k obědu, o čem napíšu na blog, co si koupím za další výplatu, kde koupím kvalitní respiš a taky, který film si večer pustíme (tahle část je někdy delší, než samotný film). Jestli máte tip na to, co bych měla vidět/slyšet, jsem s tím. Možná si říkáte, že moje problémy byste chtěli mít, ale věřte, že ani u mě není vždycky všechno růžové 🙂

Sice se mi nic hrozného momentálně neděje (klep, klep), ale stejně mám někdy náladu pod psa. Už aby bylo líp a mohli bychom posedět třeba na zahrádce oblíbeného podniku. To bych brala.

Zdravím všechny, a běžte taky někdy na vzduch (teda v rámci okresu!). Pomáhá to, fakt.