Práce s lidmi

Ve službách pracuju 6 let. Za tu dobu jsem buď osobně, nebo zprostředkovaně zažila:

• kopání do dveří, když návštěvníci přišli pozdě na prohlídku
• nadávky, urážky, výhružky
• hysterické záchvaty, když nebylo „po jejich“
• protáčení očí a arogantní jednání

A tak bych mohla pokračovat. Tyhle zkušenosti mě mimo jiné naučily, že já sama se pak snažím být jó milá a chápavá na všechny další lidi ve službách. Protože vím, že to není nic lehkého. I když přiznejme si to upřímně, každá práce má něco.

Všechny srážky s blbcem mě taky učí trpělivosti, zvyšování míry tolerance, a snaze neztratit nervy. Tyhle skills se pro život hodí. Přesto bych si podobné zážitky radši odpustila. Chování dospělého člověka mě i po letech dokáže překvapit.

Milá a příjemná setkání pořád ale převažujou. A dokud to tak je, po každém nepříjemném zážitku se oklepu, vstanu jak fénix z popela, nasadím milý tón a pokračuju v práci.

Náhled: Litomyšl, sochy Olbrama Zoubka.

P.S. Přijde mi, že korona už lidem pěkné cuchá nervy. Vytočí je každá maličkost.