O zírání na prsa a nevhodném pokřikování

Dnešním článkem se podle mě pohybuju na dost tenkém ledě. Podobné téma jsem tu postla na konci léta minulého roku. Jenže, za posledních pár týdnů mám pár nových „zážitků“, a tak je potřeba dát si opáčko. Takže znova: Páni a kluci, fakt se mi nelíbí, když na mě pokřikujete jako na psa/troubíte z auta, nebo mi dlouze zíráte do výstřihu (nejlíp ve chvíli, kdy na vás mluvím, a dívám se vám do očí)!

Možná to nemyslíte zle. Chápu. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak to můžeme vnímat? Já se třeba v podobných situacích cítím hrozně. Obnaženě. Poníženě. Jako kus masa. Vždycky si pokládám otázku, jak zareagovat. Dělat, že nic? Ohradit se? Nevím. Ptala jsem se několika ženských okolo sebe, a ty nejčastěji radí dělat mrtvého brouka. Jenže, je to dobré řešení?

Jsou podle mě lepší způsoby, jak dát najevo, že nás ten druhý zaujal. Třeba úsměv (v době bezrespirátorové), nebo milá věta. Nemyslíte?

P.S. Sama mám výhrady ke hnutí #MeToo a někdy je podle mě hnané do extrému. Na druhou stranu si myslím, že je potřeba upozorňovat na to, že podobné chování není (hlavně) k neznámým lidem OK.

Schválně mi holky můžete napsat, jak podobné situace řešíte vy.