Zbavování se knížek; je to hřích?

Po dvou měsících jsem se tento víkend dostala za rodinou. Ať „žije“ korona! Kromě příjemného setkání a hezké vánoční procházky v městečku Štramberk došlo i na praktické věci; dala jsem se do třídění svých dětských knížek. A byla jsem nemilosrdná!

Abych vám trošku vysvětlila můj postoj k třídění, musím se vrátit čtyři roky zpátky do doby stěhování od rodičů. Tehdy jsem byla ZAVALENÁ věcmi a řekla si, že tuhle situaci už nikdy nechci zažít. Od té chvíle pravidelně třídím kdeco; od oblečení, přes kosmetiku až právě po knížky a není mi to líto. Ale…

Popelnice přichází na řadu až jako poslední, vždycky se vytříděné kousky snažím udat (až na kosmetiku). Knížky dávám do knihobudek, dětských domovů, nebo třeba knihoven. Přece jen nestály málo a někoho můžou ještě potěšit 🙂 A tak to řeším tímhle způsobem.

Zpátky k víkendové situaci: Můj taťka to ale vidí jinak; odnést knížky je mu líto, i když je hodně nepravděpodobné, že by je ještě někdo četl. A tak moje vytříděné krabice odnesl zase zpátky na půdu.

A teď by mě zajímalo, jak to máte vy: Syslíte knížky na horší časy, nebo se jich zbavujete jako já?

Náhled: Photo by Thought Catalog on Unsplash