Strachy a strášky

Jako malá holka jsem měla intenzivní období strachu ze smrti. Často jsem na ni myslela, měla noční můry a bála jsem se usnout. Momentálně nemůžu vyloženě říct, že smrt je mi lhostejná, ale učím se všechno brát tak, jak to přichází, reagovat na momentální situaci a říkat si, co nejhoršího se v souvislosti s mými strachy a strášky může stát.  A často se nestane vůbec nic, přestože se bojím spousty věcí.

Od strášků typu, že mě v české přírodě uštkne had, jakkoli malá pravděpodobnost to je po strach, že vážně onemocní někdo z mých blízkých nebo já sama. Ale člověk nad tím nemůže moc uvažovat + si to připouštět, protože jak s oblibou říkám zblbnul by z toho, a tak každoročně obejdu preventivky u doktorů, nezanedbávám samovyšetření a zbytek je na osudu. Hlavně si to připomínat…

Když mám den pod psa a je reálná možnost, že hlava má v plánu naservírovat dávku strachů, protože špatná nálada a nepříjemné myšlenky jdou ruku v ruce, hodně mi pomáhá ji zaměstnat. Nejčastěji úklidem, psaním na blog, čtením, pobytem venku… ve výsledku je jedno co dělám hlavně, že vsunu do mysli nový podnět. A pak už se ze strachů stanou opět strášky, ty tolik hrůzy nevypouští + jako bonus mám uklizeno, navařeno…

Ráda bych napsala, že všechny tipy, o kterých byl dnešní článek mi na mysl přišly „jen tak“, ale jako ex-expert na katastrofické scénáře a pesimista (teď už o hodně menší) jsem na ně přišla v průběhu života, nejvíce v poslední době, kdybych si mohla neustále lámat hlavu nad myšlenkami “co když” a “co bude až“, přestože momentálně dané věci nezměním. A tak tomu nechávám volný průběh a počkám, co se stane.

P. S. Téma strachu jsem se věnovala i v dávnějším článku 20 střípků odvahy.

Náhled: Photo by Paul Garaizar on Unsplash