Být ta jiná

Poslední dny mám v hlavě jednu myšlenku, kterou se už asi dvě hodiny snažím zformulovat do podoby článku, ale moc mi to nejde, a tak neustále mažu, přepisuju a pořád mám pocit, že to není ono. Jak vám to přiblížit… Poslední dobou si říkám, jak jsem se za poslední čtyři roky změnila pro okolí co se týče jejich představy o mém životě a o tom, co bych měla a neměla udělat, protože lidi mají často pocit, že svému životu nerozumíte a měli byste se zachovat podle toho, jak vám radí. Občas to může být dobrým řešením, nechat si poradit není nic špatného, ale musíte si za jejich radou stát natolik, aby se z jejich představy nestala ta vaše.

 A přiznejme si, stát si za sebou není zrovna jednoduché, obzvlášť když máte nižší sebevědomí a nevyhledáváte konflikty. Znám to, ale časem jsem pochopila, že je sakra důležité stát si za tím čemu věřím, i když si cestou třeba nabiju pusu, protože jinak nebudu spokojená se svým životem, což nechci. A tak jsem začala „rebelovat“, okolí navzdory.

Jako první jsem pár let zpátky odešla z koleje, kde jsem to nesnášela a začala bydlet s přítelem. O další rok později přišlo rozhodnutí, které mi bylo hodně vyčítáno, jelikož jsem změnila školu. Taky se změnil můj přístup k životu, ať už je to zdravá strava, nebo ekologičtější řešení věcí (v tomto jsem se ve svém užším okolí jediná). A ve skutečnosti nejsou tyhle příklady vůbec důležité, gró článku spočívá v přesvědčení, že vy sami určujete jaký bude váš život a nesete za něj plnou odpovědnost jen vy, nikdo jiný.

Ačkoli mě odrazovali, přesvědčovali, vyčítali a často nechtěli vést diskuzi, bylo nutné si dupnout a dostat se na správnou životní vlnu tak, abych plynula s proudem, který je mi příjemný a ne proti němu. Stálo mě to spousty slz, nepochopení, hádek i peněz, ale neměnila bych. Přijdu si osobnostně silnější. No a jak dopadly příklady zmíněné výše?

S přítelem žijeme spokojeně s občasnými mraky, se školou jsem spokojená přestože na ni někdy nadávám a stojím si za snižováním plastů pro osobní potřebu + vším dalším co k tomu patří, přestože slýchám, že je to blbost. Stojím si za sebou, ačkoli to je někdy těžké a tímto článkem jsem si nechtěla pohladit ego, ale zkusit vás inspirovat v tom, že to jde a i když se zprvu bojíte změn, naše představy jsou mnohokrát horší, než realita 🙂

P. S. Uff, tohle mně dalo fakt zabrat, snad to dává alespoň trošku smysl.