Co rok dal a vzal II.
Všimla jsem si, že v poslední době máte v oblibě shrnutí minulého roku v podobě článku, a tak mi došlo, že je možná čas sepsat ohlédnutí za rokem aktuálním.
Rok 2019 by se dal popsat jako převážně klidný a nevýrazný. Rozbouřené vody se uklidnily a loďka dostala ten správný směr, tak bych to shrnula. Kdyby letošní článek nevyšel, nic zásadního by se nestalo, pro pořádek ho ale sepisuju:
Cesta za titulem:
Druhým rokem studuju informační služby a knihovnictví. V souvislosti se školou pociťuju, že mám čas v klidu “dospět” (ve smyslu vyzrát) a zjistit, kterým směrem se chci dál ubírat. Občas se vrhám do všeho po hlavě a dříve konám, než myslím, ale mám pocit, že volba oboru bylo jedno z mých nejlepších dosavadních rozhodnutí, přestože mě někdy škola štve (koho upřímně ne). Už teď vím, že alespoň chvíli chci v knihovně pracovat, fakt mě to baví. I když takový Retrokon má svoje mouchy…
Introvertní extrovert mezi lidmi:
S lidmi to bylo podobně jako vloni. S pár kamarády jsme ztratili společnou řeč a na jejich místo přibyli noví, přestože nové kamarády nijak nevyhledávám a radši si udržuju stará přátelství. A někdy to jde ztuha, obzvlášť když každý bydlíme v jiném koutě republiky. Beru to ale pozitivně, aspoň se mám kam vracet!
S batohem na zádech:
Letos jsem domovinu neopustila, teda pokud nepočítám Slovensko. S batohem došlo například na Křivoklát, zámek Lysice nebo Uherskohradišťsko. Příští rok chci více vyrážet na hory, tak snad se mi to podaří. Na moje oblíbené Beskydy v tomto roce moc času nevyšlo. Člověk si jich začne vážit až když je má daleko!
Sbohem a šáteček:
Už nechci provázet. Možná je to chvilkové, možná trvalé, ale ve chvíli, kdy mi byl objekt milejší bez lidí než s nimi, přišel čas skončit a vracet se jenom na milé návštěvy. I když nikdy neříkej nikdy…
Kulturní (vy)žití:
Kulturně se mi dařilo! Celkem jsem navštívila šest divadelních představení, ze kterých se mi nejvíce líbil Monty Python ‘s Spamelot v MdB. Ale ani taková Horečka sobotní noci nebyla vůbec špatná! Taky došlo na repete koncertu Eda Sheerana, tentokrát v Praze a bylo to fajn! Nejvíce času mně ovšem klasicky zabraly knížky.
Já, pisálek:
Blogově mám pocit, že jsem se dostala na cestu, která mě baví a je mi nejbližší. Momentálně si nejvíce užívám články o knížkách a knihovnictví, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Z toho důvodu nechci nic do budoucna ohledně blogu slibovat 🙂 V září došlo na zrušení souhrnných statistik (chtěla jsem zkusit, jaký to bude mít vliv na obsah) a mám dojem, že skladba článků se díky tomu proměnila. Chtěla bych do budoucna zapracovat na uveřejněných fotkách a možná i na webové grafice. Taktéž přibylo pár nových blogerů, které čtu a inspirují mě.
Díky, že jste dočetli až sem, další report očekávejte za rok 🙂
Komentáře
Okomentovat