Slepá mapa

Po Haně a Hotýlku jsem přečetla další knížku od Aleny Mornštajnové a sice Slepou mapu, která pokud se nepletu, je jejím úplně prvním dílem.

Netroufám si hodnotit, jestli je Hana lepší než Slepá mapa, nebo Hotýlek, líbily se mi všechny tři, ale možná si od knih paní Mornštajnové dám delší pauzu, jelikož mi dějově přijdou hodně podobné, může za to hlavně historická linka druhá světová, komunismus, revoluce.
Celkově teď čtu radši knihy bez časového a historického pozadí, ale věřím, že právě knihy vycházející z historie jsou žádané, potřebné a možná i poučné, ale zkrátka mám jich už přečtených dost, proto volím jiné žánry.

Popsat samotnou Slepou mapu je těžký úkol, na mě tam bylo příliš mnoho postav, a občas bylo složité vyznat se v tom kdo je kdo a ke komu patří. Nejvíce mi však byla sympatická kuchařka Božena a melancholická Anežka. Příběh jako takový se točí okolo osudů obyčejných lidí na pozadí dějin. Znovu jsem si řekla, jak jsem ráda za dobu, kdy žiju, přestože k ní mám výtky.

Dokázala jsem se začíst, ale už to pro mě nebylo ono wow, jaké jsem si říkala u první autorčiny knihy, kterou pro mě byla Hana. Přesto vám doporučuju přečíst alespoň jednu knížku paní Mornštajnové, a klidně i více, protože si myslím, že autorka za to stojí, a doufám, že se ještě nějakou dobu na výsluní české literatury udrží.

P. S. Tiché roky zatím přečtené nemám, ale poslouchal je přítel jako audioknihu a líbily se mu. Někdy si je přečtu.

! Právě jsem napsala 240 příspěvek na blog, vůbec bych to neřekla!

!! Pokud neznáte moji rubriku Knižní radosti, doporučuju tady knihy, které mám přečtené a myslím si, že můžou zaujmout i někoho dalšího. Nepřidávám ale každou knihu, kterou přečtu.