Něco končí, něco začíná

Po týdnu nadešel čas na nový článek, konečně jsem si našla chvíli na psaní. Co vám chci napsat?

Jedná se o to, že po pěti sezónách jsem na 99 % přesvědčená, že končím s provázením. Bylo to krásných pět sezón, kdy jsem se toho naučila hodně, potkala spoustu super lidí a poznala objekty i z druhé strany. Ale teď cítím, že je čas jít dál, protože první tři sezóny byly nejlepší a nechci se dostat do bodu, kdy bych svou práci neměla ráda. Zbývá mi čtrnáct dní. Loučím se, i když se mi sem tam zasteskne.

Celkem jsem provázela na třech objektech. Na jednom měsíc, na druhém tři sezony a na tom třetím sezóny čtyři. Poslední mi bude chybět nejvíce, i když každý z nich měl něco do sebe a přinesl mi jiné zážitky i lidi. Myslím, že mám na co vzpomínat.

Bylo to fajn, ale bylo toho dost. A tak se loučím a jsem zvědavá, kam mě život odfoukne tentokrát. Splnila jsem si dětský sen, který se jevil jako krátkodobý. Na závěr chci dodat: Buďte na průvodce hodní, je to náročnější práce než se zdá 🙂

Na co budu třeba vzpomínat?

• Na osvětlenou hradní kapli v noci, kam jsem šla zhasnout svíčky.

• Na to, jak jsme u objektů pobývali v noci a jaká to byla krása.

• Na některé průvodce, kteří se stali mými kamarády a stýkáme se i v “běžném” životě.

• Na hlídání pejsánků návštěvníků, naposled to byl corgi.

• Na první prohlídku, která byla strašná!
• Na příležitost začít vůbec provázet (bez praxe).
• Na měsíc bez rodičů, když jsem začínala.
• Na zájezdy, protože před větším počtem lidí jsem nikdy nemluvila (45).
• Na to, jak mi někteří návštěvníci na konci prohlídky řekli milá slova, nebo mi podali ruku.
• Na skutečný zájem některých návštěvníků, který mě vždycky potěšil.

P. S. Fotky jsou ilustrační 🙂