Glitter Shard

Článek NENÍ vhodný pro mládež do 18 let!  „ Teri, musíš se podívat na tenhle seriál,” řekla mi pár dní zpět jedna z mých kamarádek, doslova hltajicí seriál Euphoria. Nejdříve jsem podlehnout nechtěla. Další seriál o puberťácích? Po všech těch Upířích denících, 13 Reasons Why a třeba Sex Education? Ne! Bohužel mám slabou vůli. Kde jinde vidět tolik drog, zpletitých vztahů a puberťáckých dramat? Největším lákadlem je ovšem nejspíše jistá Zendaya, hvězda Disney Channelu. Vůbec jsem neměla tušení, o koho se jedná. Seriál se věnuje partičce puberťáků ze střední školy, kteří se protloukají životem a dávají podněty k zoufání si nad dnešní zkaženou mládeží. Berou drogy, chlastají, dealují, střídají partnery a nevyhýbají se ani brutálnímu chování. Do toho hledají sebe sama a snaží se přežít v komplikovaném digitálním věku mileniálů. Tápu nad tím, jestli má děj sloužit jako alarmující důkaz o dnešní generaci, nebo jako utopická představa. Oceňuju, že seriál upozorňuje na určité probl...

Včera večer jsem dostala chuť na sushi. Nejím ho často, ale sem tam si dám, i když je to podle mě jídlo, ke kterému se člověk musí projíst. Když nám dnes vyšlo s přítelem volné dopoledne, mimo jiné jsme se stavili právě na sushi, kdy jsem chtěla navštívit brněnské Mr. Sushito. Na tento podnik jsem byla upřímně zvědavá, protože pokud mě zdání neklame, v Brně funguje relativně chvíli. Doma jsme omrkli jejich stránky a průběžně si vybrali. Kromě sushi burrita nabízí i teplá jídla, nebo saláty. Cenově se za jeden porkm vejdete skoro u všeho do dvou stovek. A to se podle mě občas dá, přestože jste chudí studenti jako třeba my. Přítel si vybral sushi burito Fresh a já Vege One . Nevěděli jsme jak to v tomto podniku chodí, ale je to podobné jako jinde – Objednáte si u pultu, zaplatíte, dostanete lísteček, sednete si a jídlo vám přinesou ke stolu. Sedět se dá buď v přízemí nebo v patře. Ke dvěma kouskům sushi burita jsme dostali ubrousky a sójovku v rybičce (už jsem jako Jdeme Žrát). Na p...

Občas se stane, že přítel po práci dostane chuť na pivo. To potom navštívíme některou z restaurací v okolí, dáme jeden, dva kousky, posedíme a jde se domů. Stejné to bylo včera, kdy už o pivu mluvil několikátý večer po sobě, takže jsme vyrazili do restaurace kam běžně nechodíme, ale je nejblíže. Hned na ulici mi padl pohled na zamračenou černočernou oblohu, schylující se k bouřce. Nicméně, zpátky domů naše kroky nevedly, však co, budeme pryč chvíli, to vydrží! V restauraci nám naservívovali výstavní Plzně, probírali jsme kde co, a venku zatím začalo přituhovat. Sluníčko kompletně zmizelo, nastala tma, déšt a bouřka. Předpoveď počasí výjimečně vyšla. „Rychle to dopij, a jdem!” řekla jsem se svým prázdným kriglem malého piva. Deštník totiž samozřejmě zůstal doma, vyšli jsme si v kraťasech a tílku. Přítel mi odpovědel, že přece nejsme z cukru, trocha deště nás nezabije, rychle to přeběhneme. Deštík? Kéžby! Vzápětí se spustil takový déšť, že z nebe doslova padaly provazy vody, setmě...

Nožík, košíček, boty do lesa a sportovní kalhoty. Tak vypadalo naše dnešní dopoledne, kdy jsme vyrazili do o derských lesů . Místní nás chtěli odradit, že prý nerostou, ale opak je pravdou! Kdo hledá, najde, naplnili jsme dva košíčky a už nebylo kam nové přírůstky dávat! Jeden úlovek Můj vztah k hřibům je kladný od děcka, protože máme chalupu v horách, tím pádem jsem hledání hub věnovala nejednu minutu. Ráda je sbírám, i jím. Nedělá mi problém vyrazit brzy ráno a hledat různobarevné hlavičky v trávě, klestí, či pod stromem. Takto přesně vypadal náš dnešní lesní terén: Sem tam kopečky, vysoká tráva, klestí, kopřivy, mýtinky a ostružiní. Kromě fajn procházky jsme neodcházeli s prázdnou, a to se vyplatí! Za tři hodiny jsme nasbírali hlavně pravíky a babky. Co neznáme, nesbíráme. Momentálně máme houby podušené a už se těším na ochutnávku! Je fajn se tímto způsobem provětrat 🙂 P. S. Průvodcovství jsem už pověsila na hřebík a užívám si návrat domů 🙂

Jestli se někdy ocitnete v Břeclavi, tak naštivte místní čajovnu Jantar , ke které dojdete za pár minut pohodlně pěšky z břeclavského nádraží. Nejsem přílišný fanoušek čaje, ale tady vždycky ráda posedím. Čajovna je to menší, ale útulná a díky jejímu vzhledu si připadnete jako u vás v obýváku. Čajmeni jsou taktéž moc fajn a ochotně poradí. Kromě čaje a výborného arabského džusu si můžete zakoupit i šperky z kamenů, občerstvení, nebo vodní dýmky. Letos jsem navštívila dvakrát a zase se vrátím 🙂 Doporučuju arabský ananasový džus a pitu s balkánem!

Zase jsem doslova na pár hodin doma, a tak mi přišlo, že je čas na nový článek. Zkoušela jsem rozepsat asi tři témata, co mi zrovna přišla na mysl, ale výsledek se mi nelíbil a začalo zuřivé mazání. Ani projet oblíbené blogy nepomohlo, a inspirace se nedostavila. Tak vám asi napíšu, jak se mám a to vám bude muset stačit, teda v případě, že sem chodíte pravidelně a těšíte se na nové články. V opačném případě moji nevalnou aktivitu asi neřešíte 🙂 Mám teď nějaké zdravotní problémy (třeba s kolenem) a snažím se nepropadnout trudnomyslnosti než se dostanu na rehabky, které mi snad pomůžou. Pořád provázím, ale teď už jen v omezené míře a pomyslný metr posledních směn se krátí. Vlastně mi to nijak zásadně nevadí. Až skončím úplně/ načas, svým způsobem se mi uleví. Doma si vždycky odpočinu, přestože tu nejsem sama, ale je zkrátka rozdíl být v kolektivu sedmi lidí a sdílet životní prostor s jedním člověkem. Vždycky považuju za luxus přijet domů do uklizeného bytu, kde je navařeno a vědět, ...

Po týdnu nadešel čas na nový článek, konečně jsem si našla chvíli na psaní. Co vám chci napsat? Jedná se o to, že po pěti sezónách jsem na 99 % přesvědčená , že končím s provázením. Bylo to krásných pět sezón, kdy jsem se toho naučila hodně, potkala spoustu super lidí a poznala objekty i z druhé strany. Ale teď cítím, že je čas jít dál, protože první tři sezóny byly nejlepší a nechci se dostat do bodu, kdy bych svou práci neměla ráda. Zbývá mi čtrnáct dní. Loučím se, i když se mi sem tam zasteskne. Celkem jsem provázela na třech objektech. Na jednom měsíc, na druhém tři sezony a na tom třetím sezóny čtyři. Poslední mi bude chybět nejvíce, i když každý z nich měl něco do sebe a přinesl mi jiné zážitky i lidi. Myslím, že mám na co vzpomínat. Bylo to fajn, ale bylo toho dost. A tak se loučím a jsem zvědavá, kam mě život odfoukne tentokrát. Splnila jsem si dětský sen, který se jevil jako krátkodobý. Na závěr chci dodat: Buďte na průvodce hodní, je to náročnější práce než se zdá 🙂 Na co ...

S podcasty se v poslední době roztrhl pytel . Přijde mi, že teprve teď zažívají ten správný boom, protože (nejen) blogeři a influenceři přišli na to, že lidi baví. Už se nejedná o zábavu pro malou skupinku lidí, v současné chvíli je paleta k poslechu pestrá a myslím, že si vybere skoro každý. S rostoucí oblibou podcastů doufám, že tvůrci upřednostní kvalitu před kvantitou a nedopadne to jako mnohdy na Youtube. Sama sleduju jenom dva, konkrétně Terezu in Oslo a její V oblacích a Deep Talks Petra Ludwiga. U podcastů vařím, jedu v hromadné dopravě, procházím se po venku, a jen sem tam se přistihnu, že zatímco jedním uchem mi jdou tam, druhým ven. Proč jsou mi sympatické? Pojďme se na to podívat: Je to pro mě docela novinka, dříve jsem je neznala. Poslouchají se mi líp než audioknihy, u kterých mi mozek doslova “vypne” a přestane se soustředit. Jedná se pro mě o určitý způsob relaxu, kdy se dozvím i něco nového. Líbí se mi rozhovory se zajímavými lidmi. Přijde mi, že autoro...