Jak mluvit o lidech, kteří jsou "divní"
Před pár dny se mi stala následující situace: Jely jsme s kamarádkama na byt jedné z nich a probíraly příjemný večer v pro mě překvapivém kolektivu. Ulice potomnělé Prahy se míjely za okny šaliny tramvaje, když najednou kamarádka položila otázku: „No a jací vám přišli?” myslela tím svoje kamarády.
Odpověděla jsem něco v tom smyslu, že jsou jiní, nemyslela jsem to ale nijak hanlivě, zkrátka to nebyli lidé se kterými bych si na první dobrou měla co říct a se kterými se běžné stýkám.
„To je škaredé slovo, já bych řekla, že jsou zajímaví”, odpověděla ona a já jí musela dát za pravdu. Proto jsem se poučila a o lidech, kteří mi přijdou “jiní” odteď budu říkat, že jsou zajímaví, je to tak pro všechny příjemnější. Zároveň jsem si uvědomila důležitost výběru slov. Občas člověk plácne nějakou kravinu a potom mu je to líto.
Z tohoto večera jsem si teda odnesla ujištění jak je fajn občas vylézt ze svojí sociální bubliny a podívat se trošku do alternativnějších vod mezi zajímavé lidi a řešit otázky bytí a nebytí. Vůbec toho setkání nelituju, bylo to přínosné.
A spolu s touto událostí jsem si vzpomněla na další stigmata a nálepky, které jsem slyšela, tak třeba:
- Knihomolství vede k asocialitě: Jo, podle mě je to možné, protože spousta knihomolů jsou introverti, ale není to 100% pravda. I knihomol má rád společnost, hlavně tu svojí.
- Historici jsou divnolidé: Částečná blbost ano, někteří studenti historie, které jsem poznala jsou poněkud sví (zajímaví), ale rozhodně ne všichni. Mezi historiky se najdou takoví, kteří se vůbec neliší od studentů jiných oborů.
- Umělci jsou v běžném životě nepoužitelní: Díky události z poslední doby mám chuť s touto větou naprosto souhlasit, ale i tak si nemyslím, že se to týká všech.
Pokud znáte další “stoprocentně” platné společenské tvrzení, jsem s nimi :)! Z Prahy jsem si teda dovezla ponaučení, hezké zážitky a taky rýmu, vrátím se tam brzy!
Nádhledová fotka: Photo by Feliphe Schiarolli on Unsplash
Komentáře
Okomentovat