Nerušit, pracuju

Lidi se podle mě dělí na dva tábory: První tábor jsou ti, kteří dokážou pracovat, tvořit a učit se v jakýchkoliv podmínkách a je úplně jedno, jestli jedou v přeplněné tramvaji plné hluku nebo se učí na koleji v pokoji se spolubydlícími. Mají velkou výhodu.

No a pak jsem tu já a myslím, že nejsem sama, kdo při práci či učení se potřebuje absolutní klid. A když myslím absolutní, tak to znamená ticho jako v hrobě, jinak bych totiž nic neudělala. Nemůžu mít ani puštěnou hudbu, či televizi, protože po pár minutách mi mozek “vypne” a soustředí se na všechno možné, jen ne na to na co se soustředit má a potom už neudělám absolutně nic.

Sešit “unicorn” je od Barbry Binks.

Nejlépe se mi pracuje a učí, když jsem sama doma, v takové chvíli toho udělám nejvíce. Nejhorší je to pro mě mezi lidmi a fakt nesnáším rozdělanou práci, když něco dělám musím to dokončit, protože jinak mě to brzdí v další činnosti, proto někdy u práce/školy sedím docela dlouho, na druhou stranu pak mám klid.

Stejně to mám i se čtením i když tady jsem se už naučila nevnímat hluk v tramvaji. A jak to máte vy? Učíte se při poslechu hudby?

P.S. Nádhled jsem udělala v Canvě.