Radosti s 3D tiskárnou

Před létem mi přítel řekl, že si chce splnit jedno přání a sice to nebylo nic menšího než vlastnit 3D tiskárnu. O existenci této vymoženosti vím už nějakou dobu, ale nikdy bych nepomyslela na to, že ji budu mít doma. Kvanta knížek a figurky andělíčků to jo, ale 3D tiskárnu? Pff, moc technické, nic pro mě.

Moje první dojmy byly ryze skeptické, další krám do bytu a navíc tak drahý, k čemu by mu byl? Jenže, mluvil o tom s takovým zápalem a v očích mu zářily jiskřičky nadšení, že bylo jasné jak to dopadne. 

Plán byl, že si tiskárnu postaví sám, technikou zvanou DIY a tak se taky stalo, stavěl xxx měsíců, většinou jsem u toho nebyla nicméně, kdyby byl zájem, můžu ho poprosit o sdílení stavitelského umu.

Když byla tiskárna konečně na světě, začal řešit co tisknout. Naštěstí mu k tomu dopomohla moje (ne)šikovnost, a tak jedna z prvních věcí co se vytiskla byla kolečka do vysavače. Příští rodinné návštěvy získal další nápady: Tady vytiskne držák na kafe, tady opraví skříňku a už to jelo.

Teď před Vánoci se u nás tiskne o sto šest, skoro každý den. Tiskne se všehochuť a zjistili jsme, že je možné vytisknuté výrobky použít i jako dárky, protože to vypadá fakt pěkně. Doladit tisk k dokonalosti  trvalo dlouho, občas se u toho vztekal, ale teď to tiskne jako po másle. Dokonce když jsem zjistila kolik stojí adventní věnec rozhodlo se, že zkusí nějaký vytisknout, finální výrobek vám tady později přidám. Z toho plyne, že můžete tisknout prakticky cokoliv: Svícny, součástky, figurky.. ve fantazii se meze nekladou.

Náš byt se teda mění na tiskařskou dílnu kdy tiskárna věčně hučí a mým důležitým úkolem je ji vypnout, když dotiskne. Přítel má radost dá se říct, že jako malý kluk a to je důležité, protože přání by se měla plnit, no ne?

P.S. Jednou se mi “povedlo” zrušit tisk v procesu, neměl z toho radost.

P.P.S. Každá návštěva má za úkol podívat se na 3D tiskárnu.

P.P.P.S. Už jsem si zvykla, že žijeme v bytě čtyři konkrétně my dva, králík a tiskárna.