Není to blogování občas demotivující?

Od doby co mám blog se stává, že kamarádi kromě klasických vět do konverzace přihazují i otázky typu „Jak se daří tvému blogu?” 

S odpovědí na otázku trošku bojuju, protože vlastně nevím co odpovědět. V očích mnoha lidí totiž blogování znamená peníze, placené spolupráce a svět podobný tomu youtuberskému.  Tak v takovém světě se nepohybuju. A tak většinou zmíním co je na blogu nového s kým jsem se prostřednictvím blogu seznámila a tím to hasne a moje kamarády to možná zklame.

„A co komentáře, píšou lidi?” následuje další otázka, a zároveň kámen úrazu, protože a to vídám i na dalších webech, lidi komentáře moc nepíšou.

Zkusím to vysvětlit na sobě, v jakém případě píšu komentář a jaký blog si rozkliknu a chvíli na něm vytrvám:

Komentář napíšu, když k danému článku mám co říct. Vím, že existuje propagace blogu prostřednictvím komentáře ale snažím se to nedělat, i když možná to není správná cesta. Komentuju na webech, které už nějakou dobu sleduju a radši okomentuju článek obecný než zážitek z autorova života, protože v realitě autora neznám a tak o jeho skutečném životě nic nevím.

Chodím na weby u kterých spolupráce netvoří 90% blogu, ale kde se něco dozvím na základě témat, které mě zajímají. Nemám ráda blogy, které se neliší od ostatních a upadají do uniformity, sleduju velkou blogovou škálu, jak se můžeš přesvědčit.

S komentáři tudíž docela šetřím i já sama. Proč si myslím, že komentáře se tolik nepíšou?

Podle mě za to může jistá úspora času, kdy prostě srdíčko na Instagramu zabere sekundu, zatímco komentář klidně i několik minut. Dalším důvodem je, že potencionálního čtenáře daný článek nezaujal nebo v něm bylo vše řečeno a tak nemá co by dodal. Za třetí důvod považuju, že lidi rádi sledují věci z dálky, anonymně. 

!Všechno to jsou moje dohady, můžu se plést!

Proto někdy může být blogování demotivující, když nemáte zpětnou vazbu.

Pak tu jsou samozřejmě věci jako schvalování komentářů a kdo blog čte, tak ví, že schvaluji každý komentář jednak z důvodu, aby mi nějaký neutekl a pak taky abych zjistila co je v něm za obsah, což může potenciální komentující odradit.

Další demotivaci pro blogování vidím v množství byrokracie, ono se to nezdá, ale je toho dost. Pak tu máme taky spoustu změn a díky nim si přijdu jako kdybych nasedla do rozjetého kolotoče. Myslím tím různé SEO, guest posty a podobně. Dříve jsem o tom nikdy neslyšela, teď se v tom brodím a doháním co se dá.

Samozřejmě vím, že byrokracie je všude.

Poslední možný kousek demotivace (ten si ale nepřipouštím) je množství blogerů, protože blogů je jak ryb ve vodě. Teď nemluvím o tom jestli jsou dobré nebo špatné, ale blogová škála je opravdu pestrá. Takto se snadno stane, že zatímco průměrný bloger s komerčními příspěvky půjde hodně vidět, nadprůměrný zapadne, protože zkrátka třeba nebude tolik pracovat na propagaci webu.

Nicméně, i když se všechno učím za pochodu, pořád mě to baví a mám pořád co zlepšovat. Chci znovu vyzdvihnout Hanku a její práci v blogerském světě, která mně osobně pomáhá se zorientovat.

Na závěr chci napsat, abyste se nebáli komentovat blogové příspěvky. Autory to mnohdy potěší.